Právě zde se krví psaly dějiny nacistického Německa a zde zažíval Adolf Hitler svůj vzestup k moci. Mnichov sehrál svou zásadní roli i v českých dějinách. V noci z 29. na 30. září 1938 se tu podepsala tzv. mnichovská dohoda, která znamenala odtržení Sudet a definitivní konec předválečného Československa.
Budova na mnichovské Arcisstrasse, kde byl podepsán pro Československo zásadní dokument.
V reprezentativní budově nazývané Führerbau (Vůdcův dům) se tehdy sešli italský premiér Benito Mussolini, francouzský ministerský předseda Édouard Daladier a britský premiér Neville Chamberlain, aby s Adolfem Hitlerem stvrdili, že se první republika stane minulostí.
Mnichovská zrada
Dokument, nazývaný mnohými spíše než mnichovskou dohodou mnichovskou zradou, ještě ten den dovezl velvyslanec Mastný do Prahy a československá vláda jej po pouhých patnácti minutách zasedání přijala. Druhý den začalo obsazování Sudet německou armádou, za tři dny rezignovala vláda vedená generálem Syrovým a den poté svou funkci složil i prezident Beneš.
Přesně před 80 lety po těchto schodech za Hitlerem vyšli i Mussolini, Daladier a Chamberlain, aby společně podepsali mnichovskou dohodu.
Trvalo pak jen krátce, než Československo definitivně zaniklo a vstoupili jsme do dějin jako protektorát Čechy a Morava. Vypravili jsme se proto v den 80. výročí podpisu mnichovské dohody přímo do kanceláře Adolfa Hitlera, na jehož stole byl tehdy dokument podepsán.
Budova na adrese Arcisstrasse 12 dnes slouží jako Vysoká škola hudební a umělecká, po válce ji využívali nejprve Američané jako jakési kulturní centrum.
Tam, kde je dnes piano, se nacházel Hitlerův psací stůl, na němž byla podepsána mnichovská dohoda.
Po příchodu se člověk ocitne v obrovském atriu s proskleným stropem, vše je zde obloženo dřevem nebo mramorem. Není divu, nacisté sem vodili vzácné státní návštěvy, aby dali najevo, jakou mocí a bohatstvím disponují. V budově nás přivítal kancléř univerzity dr. Alexander Krause. Ten měl upřímnou radost, že budovu navštívil někdo se zájmem o její historii.
Cesta amerického vojáka napříč Evropou
„Víte, pokud zde hledáte nějaké památky po nacistech, budete asi zklamaní. Budova sice nebyla poškozena bombardováním, ale z původního vybavení víceméně nic nezbylo. Vlastně jediný zaručeně původní je jeden malý stolek, který nám dal anonymní dárce s tím, že ho odsud odnesl nějaký jeho příbuzný když končila válka,“ říká doktor Krause.
Co ale naopak zůstalo jsou pozoruhodné památky po amerických osvoboditelích.
Z balkonu hovořil Hitler k davům na náměstí Königsplatz. Tehdy zde nebyly žádné stromy.
V podzemí budovy se nacházel protiletecký kryt, v němž nacisté uschovávali nakradené umělecké sbírky. S blížícím se koncem války ale většinu odvezli a co neodvezli, vyrabovali buď místní, nebo američtí vojáci. Doktor Krause ukazuje na zeď jedné z chodeb, kam se v roce 1945 podepisovali Američané, kteří osvobozovali Mnichov.
„Tenhle nápis mám nejraději. Voják popsal svou cestu napříč válečnou Evropou a nakonec napsal, že doufá, že na Vánoce už bude doma s rodinou,“ ukazuje Krause na vyškrabaný text. Druhou zajímavostí jsou rozstřílené zámky u dveří. „Mysleli si, že tam najdou nějaké poklady, nicméně našli jen brambory. On to byl potravinový sklad, je to napsané na dveřích, ale asi z nich nikdo nemluvil německy,“ říká s úsměvem Krause.
Z Hitlerovy pracovny je učebna č. 105
Z podzemí se v doprovodu Krauseho vydáváme do prvního patra, zde se nacházela Hitlerova pracovna. Dnes je označena jako učebna 105 a slouží k nácviku klavírní tvorby.
Původní je i mosazný lustr. Ten v noci před 80 lety svítil i státníkům podepsaným pod mnichovskou dohodou.
„Jediné, co je zde původní, jsou dveře, kterými jsme přišli, a pak krb a lustr,“ říká doktor Krause. „Pracovna byla větší, ale po válce ji někdo zhruba ve třech čtvrtinách rozdělil příčkou. Na ní teď máme knihovnu a z druhé strany je pak malá kancelář. Nikdo v ní ale nechtěl být, tak slouží ke kopírování dokumentů,“ vysvětluje muž, který má dnes budovu na povel.
Právě před oním krbem byl Hitlerův psací stůl, kde čtyři podpisy změnily dějiny, poděl se ale neznámo kam. Na místě dnes stojí o poznání smířlivější koncertní klavír. Doktor Krause otevírá dveře na balkon. „Obvykle tam nikoho nepouštíme, ale jděte se podívat. Odtud Hitler promlouval k tisícovým davům na Königsplatzu. Pochopitelně tam tenkrát nebyly ty stromy,“ vysvětluje nám náš průvodce.
Když se s námi doktor Krause loučí, ještě jednou opakuje, že si cení toho, že Češi se zajímají o svou historii. Tu zde připomíná malá plaketa na zdi budovy. Vedle němčiny je zde informace o tom, k čemu před osmdesáti lety v budově došlo, a to v češtině a slovenštině.
„Za dva roky plánujeme budovu rekonstruovat. Jsme si ale vědomi toho, že česká média, historici a veřejnost budou nejspíše toužit po návštěvě pro vás tak zásadního místa. Proto zvažujeme, že rekonstrukci zahájíme už v říjnu,“ říká Krause na rozloučenou.
Na umělecké škole dnes panuje klidná atmosféra, ale krátká prohlídka jejích zákoutí stačí k tomu, aby si jeden uvědomil, že cesta to byla dlouhá a trnitá. Lidé nejen v Německu a Česku, ale i po celém světě by měli vynaložit veškeré úsilí na to, aby se nic podobného jako nacistická zvěrstva neopakovalo.
Fotogalerie |
29
19
17
17
17
16
