Případ ztracené školačky Michaely Muzikářové je zahalen tajemstvím. Dívka je oficiálně pohřešovaná už od 11. ledna a hlavním podezřelým byl pro policii její otčím Otakar S., který neustál tlak veřejnosti a koncem ledna spáchal sebevraždu.
Od té doby stihla policie uvalit informační embargo a česká veřejnost tak neví absolutně nic nového ohledně záhadně zmizelé dívky z Ústí nad Labem. Občas jen někdo vystřelí do světa zbrusu novou teorii. Nic podloženého, co by vedlo k nalezení Míši Muzikářové, ale dosud nebylo zveřejněno.
Rozhodli jsme se proto vyjet s fotografem do Ústí nad Labem a projít s ním všechna důležitá místa.
Jako první jsme navštívili základní školu, kam Michaela Muzikářová chodila. Za patrně nejzajímavější zjištění považuji, že podle místního školníka je před školou pouze několikametrový úsek, který není pokryt kamerovým systémem.
Sem chodila Míša Muzikářová do školy.
Pokud mladou dívku někdo tedy skutečně unesl cestou do školy, tak velmi pravděpodobně využil této „mezery“. Kamery totiž dříve nic nekalého neprozradily. Jestli Míšu pachatel opravdu vzal právě v místech, kam tohle vševidoucí oko nedohlédne, tak se muselo jednat buď o člověka, jenž měl cestu do školy perfektně zmapovanou, anebo měl dotyčný neuvěřitelné štěstí.
Redaktor Expres.cz navštívil školu, kam chodila malá Míša Muzikářová.
Jak ale zdejší lidé tímto ostře sledovaným případem žijí? Hned jak jsem se dal do kontaktu s místními obyvateli, napadlo mne, že Míša Muzikářová je pro obyvatele Ústí něco tajemného. Ne že by tato dívka měla snad nějakou zlou moc, ale vypadá to, jako by snad o ní bylo v Ústí zakázáno mluvit.
I přestože jsem místním v úvodu pokládal naprosto banální otázky, jako třeba kde Míša žila nebo kam chodila do školy, první vteřiny na mne místní občané zírali, jako bych se jich ptal na něco naprosto nepředstavitelného a nevídaného. Na první pohled bylo zřejmé, že předstírají svou neznalost a snaží se udělat z případu zmizelé Míši tabu.
Důkazem budiž mladá barmanka z pivnice Tipka, kam podle exkluzivního zdroje Expres.cz chodí pravidelně Míšina matka Eva. Mladá dívka, která obsluhovala místní štamgasty, nám nejprve s nejistým výrazem řekla, že sem Eva nechodí a že ji ani nezná. Později svou odpověď ale přehodnotila: Já jsem ji tu nezažila, jsem zde nová!
V „Tipce“ jsme Evu Muzikářovou nenašli. Nejspíše jsme si vybrali špatný den.
Podobně jako mladá barmanka reagovali i další obyvatelé Ústí. Po chvíli přemýšlení a dělání, že Míša vlastně vůbec neexistuje, si každý z oslovených na mladou školačku rychle vzpomene.
Kromě vyptávání se kolemjdoucích jsme se také chtěli spojit s Míšinou babičkou. Čekal jsem negativní reakci, ale chtěl jsem to aspoň zkusit a zavítal proto do místního divadla, kde žena pracuje. A opět se potvrdila má slova o tom, že místní se snaží z případu zmizelé Míši dělat zakázané téma, o němž se za žádnou cenu nesmí mluvit.
Sympatický vrátný z divadla se na mě několik vteřin nepochopitelně díval, když jsem mu vysvětloval, že bych rád mluvil s babičkou Michaely Muzikářové. I přestože ji denně vídá a malou Míšu dobře znal, vypadalo to, jako by ani jednu z nich nikdy neviděl.
Babička pohřešované Míši s redaktorem Expresu mluvit nechtěla. Prý to není její věc.
Později mne ale skrz speciální telefon s Míšinou babičkou spojil, ta ale měla zrovna dovolenou. Do řeči jí příliš nebylo. „Nezlobte se, ale nechci se sejít. Není to moje věc, ale věc Evy, já k tomu nemám co říct,“ řekla smutně.
Vypadá to, jako by se všichni snažili na ztracenou dívku zapomenout a vrátit se do běžného života. Jenže byla to jejich kamarádka, spolužačka nebo jen holka od vedle a vzhledem k medializaci celého případu dělat, že Michaela Muzikářová neexistuje, je prostě nemožné. Dokud bude třináctiletá dívenka z Ústí nad Labem oficiálně naživu, tak pro zdejší lid tento případ nikdy nebude uzavřený.
Fotogalerie |
