Lídra opozice jsme mohli vidět v netypické situaci. Spolu s europoslancem Jaroslavem Štětinou a dalšími desítkami lidí chtěl demonstrovat proti čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi.
Byla však zadržen policisty, kteří zatarasili bezpečnostní pásmo kolem Pražského hradu. Kalousek se s obstrukcí vyrovnával po svém. Provokoval, překonával zátaras, vykřikoval, dovolával se svých práv poslance a nakonec s vypůjčenou vlajkou Tibetu vnikl do prostoru mezi těžkooděnce.
Kalousek se reinkarnuje v lidskoprávníka, protože se mu to teď hodí do krámu.
Český občan musel mít pocit, že se ocitl v nějakém paralelním světě. Konzervativní pravicový politik se mění v levicového aktivistu, mává tibetskou vlajkou a spolu s bývalým komunistou se domáhá návratu feudálního dalajlálismu.
Že to byl od Kalouska slušný výkon, dokazují vylekané tváře některých policistů – jakoby s napětím čekali, kdy je začne fackovat.
Ale i tak nepřesvědčil.
Miroslav Kalousek hřímá u policejních zátaras. Ani jeho, ani jeho kolegu Jaromíra Štětinu nepustili těžkooděnci protestovat proti čínskému prezidentovi.
Jeho reinkarnace v evropského dalajlámu, lidskoprávníka a nositele odkazu Václava Havla mohl spolknout jenom někdo, kdo posledních dvacet let nežil v Česku a nesledoval zdejší politickou scénu.
Kalousek za celých dvacet let nepronesl ani slovo, natož větu, o Tibetu. Kdyby šlo o bojovníka za nezávislost Tibetu, tak bych ho brali jinak, než jako opozičního politika, který si našel si náhradní téma, které ho před tím vůbec nezajímalo.
Zasvěcení vědí, že Kalousek je zkušený kamuflážník, který ví, jak si najít svou niku. Vymezovat se vůči vládnoucí ČSSD a hradnímu pánovi.
Potud v pořádku.
Jenže, tibetskou vlajkou voliče neošálí. Následný efekt bude opačný. Stačí se už teď podívat na preference Topky, které se propadají pod hranici volitelnosti
Nejobratnější politický stratég začíná kulhat na jednu nohu. Tu druhou mu brzy urazí pouliční koalice s politickými mrtvolami jako jsou Bursík, Kocáb a ta jejich parta. Jediný výrazný opozičník, kterého ho je schopen volič jakžtakž vnímat, páchá politickou sebevraždu tím, že si stoupne vedle Kateřiny Jacques.
Kalouskův pochod na Hrad má však i milou symboliku.
Možná si pamatujete na rok 2006, kdy chtěl jako šéf lidovců vládnout spolu s ČSSD za pomoci komunistů. Tehdy tvrdil, že šlo jen o trik, aby zabránil velké koalici s ODS. Ani tehdy voliče neošálil.
Za svůj starý hřích si teď mohl vybrat svůj způsob pokání.
Nošení tibetské vlajky.
