Komentář: Smířlivý Zeman varoval před hysterií a „lepšolidmi“

Na úvod Zeman připomněl tradici vánočních prezidentských poselství. V televizních projevech mu budou konkurovat nový předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) a šéf Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO). Jejich vystoupení se ale občané dočkají až na Nový rok.

Prezident ve vystoupení k národu zrekapituloval klíčové události volebního roku a priority, kvůli nimž byl napodruhé zvolen do úřadu. Zdůraznil ale i to, že plně respektuje názory a voliče svých konkurentů. Zeman se v této souvislosti, zdánlivě možná až nadbytečně, věnoval otázce volební účasti a úvaze o zavedení volební povinnosti. Jenomže právě ve svobodných volbách a zejména pak v jejich výsledku je ukryt anděl i ďábel současné politické situace.

Demokratické volby: Hovoří čísla, ne dojmy

Prezident konstatoval známá fakta a připomněl, že zatímco lednových prezidentských voleb se zúčastnilo 70 % voličů, těch komunálních pouze 47 % a voleb do Senátu 25 %, respektive 17 % voličů. Tyto volební počty je důležité připomínat z jednoduchého důvodu: příznivci i odpůrci Miloše Zemana prostě musí akceptovat fakt, že téměř tři miliony hlasů představují silnější mandát než pokračující petice a výkřiky na demonstracích.

Legitimita demokratických institucí se nemůže odvíjet od petice, kterou podepíše deset tisíc lidí a přes spřízněné senátory se pak dokonce snaží protlačit žalobu na prezidenta. Ve svém vánočním poselství se prezident snažil naznačit, že tyto aktivity považuje, s ohledem na volební výsledky a podporu jednotlivých ústavních i společenských institucí, za poněkud přitažené za vlasy.

Hysterie na náměstích: Kdo rozděluje Česko?

Prezident ve vystoupení hovořil o vlnách hysterie, která zachvátila část české společnosti a jež opakovaně recykluje dvě témata: odchod Andreje Babiše a právě osoby prezidenta z politiky. Zeman bude jistě i po tomto projevu obviňován, že českou společnost jen dále rozděluje. Prezident se ale jen těžko, vahou své voličské přízně a důvěry, může citlivým tématům vyhnout. A jsou to právě jeho odpůrci, kteří si pod nejrůznějšími záminkami budou vybírat Zemanovy výroky a činy jako rozinky a cupovat za ně prezidenta na počkání. To se dotýká i vlády, kterou prezident letos jmenoval a v projevu částečně pochválil. Kdyby například současný premiér Andrej Babiš nezavdával důvody pro nenávistnou kritiku kvůli fabulacím, které směřují do jeho minulosti a rodiny, stala by se jeho vláda terčem kritiky asi jenom proto, že ji jmenoval Zeman.

Hlavní problém, který se táhne českou politikou jako červená nit, je to, že část společnosti odmítá akceptovat demokratickou volbu. Zemanovi příznivci se pak jen logicky utvrzují ve správnosti svých preferencí. Zeslabení dělící linie ve společnosti a zasypání vykopaných příkopů vedou přes akceptaci výsledků voleb a normálního demokratického provozu, což prezident vystihl tím, když varoval před pohrdáním vůlí voličů a neustále živenou hysterií na náměstích.

„Zblblá“ společnost a Zemanovi odpůrci

Konkurent z první přímé prezidentské volby Karel Schwarzenberg v nedávném rozhovoru prohlásil, že česká společnost, jakmile se jí něco podaří, blbne na kvadrát. Jenomže přesně tahle výtka by měla být směřovaná především jeho příznivcům. To nejlepší, co mohou Zemanovi odpůrci udělat, je vygenerovat silnou osobnost a v další volbě ukázat, že bude lepší než Zeman. Prostě uzavřít éru současného prezidenta nabídkou alternativy, která přesvědčí minimálně necelé tři miliony voličů, které letos získal Miloš Zeman.

Jinak se „lepšolidé“, na jejichž svérázný aktivismus prezident poukázal, na náměstích po příští přímé volbě budou opět divit, kdo se stane Zemanovým nástupcem. Přes náměstí a milionové chvilky ale cesta ke změně v demokratické společnosti nevede a je přímo prezidentovou povinností před ní varovat.