Pane Kante, když se teď nebavíme o penězích, co vás vztah s Margaridou stál?
Všude se o mně psalo. Všude. Já jsem pro srandu, ale nesmí to překročit nějakou mez. Když se psalo, že jsem ji uhodil, a proto měla krvavé oko, tam už ta legrace končila. Škodilo mi i to, že se o mně psalo jako o milionáři. Psali o mně, aniž by věděli, kdo jsem. To vás odstřelí.
Naznačoval jste, že vám Margarida dělala od rozchodu nějaké problémy.
Vyhrožuje, že mě zničí, jestli zveřejním něco z naší osobní komunikace. Proto jsem se sešel s vámi, abych vám ukázal, co mi psala.
Margarida Aranha
Myslíte to, jak vám napsala, že chce peníze na dům, auto a zuby?
Ano. Ona mi ale vyhrožuje také kvůli focení, které jsme dělali, když jsme přijeli z Thajska.
Jaké focení?
Reklamu na klub, na ty párty, co tam děláme. Celé si to fotíme a připravujeme si ten marketing. V květnu jsme dělali velké focení jako reklamu na všechny ty naše párty na celý rok dopředu. Za to jsem jí zaplatil tisíc eur. Teď mě ale vydírá a chce po mně, abych jí ještě jednou zaplatil každý leták, na kterém je. Jinak si nepřeje, abych letáky používal. Jenže jsou tam i jiné holky... Jen Margarida dělá problémy.
Margarida Aranha
Zmiňoval jste po telefonu, že vám na ní některé věci vadily, že se něco provalilo.
Když jsme se vrátili z dovolené, pustila si televizi a tam běžela ta reality show, ve které účinkovala. Opakovali to. Já jsem to nikdy předtím neviděl.
Co tam dělala?
Válela se tam na posteli s nějakým chlapem. Tak jsem vstal a nechtěl jsem to vidět. Ona mi řekla, že ta videa jsou k dispozici na YouTube. Nevěděl jsem předtím, že tam třeba souloží. To mi vadilo. Při představě, že máme třeba dceru a až jí bude pět let, přijde s telefonem a zeptá se mě, jestli ta paní ve videu je maminka.
Český milionář Miloš Kant požádal o ruku přítelkyni Margaridu Aranha.
Myslíte si, že to tedy z její strany byl kalkul? Že si vás chtěla vzít jen pro peníze?
Já už jsem říkal, že nejsem milionář. Hodně pracuji a vydělávám, ale žiji ve Švýcarsku. Vy byste byla také milionářka s tím, co máte, třeba v Africe někde. Tady jsou vysoké životní náklady. Rodina potřebuje měsíčně v přepočtu kolem dvě stě tisíc korun. Moje sekretářka si vydělává v přepočtu sto padesát tisíc korun.
Nemohla bych vám dělat sekretářku?
Ale tady byste to utratila! Tady jsou jiné náklady než v Česku.
Pardon, nemohla jsem si to odpustit… Pojďme k tématu.
Možná jsem byl pro ni atraktivní tím, že jsem ve Švýcarsku docela známý, celý život jsem v médiích. Dělal jsem třináct čtrnáct let dýdžeje, pak jsem byl známý jako architekt, mám diskotéku. Také maluji obrazy a pořádám výstavy.
Jaké obrazy?
Velké, dva na dva metry. Takový pop-art, něco jako Lichtenstein. Mám to na Instagramu. Akty. Maluji své partnerky. Teď ale hlavně fotografuji.
Obraz Miloše Kanta
Obraz Miloše Kanta
Ty obrazy jsou skvělé! Vraťme se ale k otázce, jestli si myslíte, že ten vztah s vámi byl jen kalkul.
Že by někdo hrál takové divadlo tři měsíce, to snad ne. My jsme prožili hezké věci.
Když vás bez mrknutí oka požádala o takový finanční obnos...
Tím, že mě požádala o ty peníze, to také skončilo pro mě. Měl jsem hodně vztahů a co já vím, proč ty ženy se mnou byly. Protože jsem známý dýdžej, protože jsem architekt, protože maluji obrazy, protože dělám výstavy a dělám toto nebo tamto? Protože mám diskotéku? Já nevím, to je těžké… Jak vy třeba víte, že vás partner miluje a jak moc? Jak to změříte? Tím, že jsem byl poměrně známý a navíc jsem se motal kolem diskoték, měl jsem kolem sebe vždy ženy. Nikdy jsem nevěděl na začátku, proč mě ta žena chce, to se vždy ukázalo časem.
Český milionář Miloš Kant požádal o ruku přítelkyni Margaridu Aranha.
Co se ukazovalo?
Když jsem byl třeba nemocný, tak se to ukázalo. Buď mi přinesla čaj, nebo si vzala boty na podpatku a vypálila ven a byla šťastná, že ležím v posteli.
To se vám stalo?
Ano. Takhle poznáte lidi. A tím, že jsem byl známý po Švýcarsku a chodilo na mě třeba pět šest tisíc lidí, když jsem hrával.
Jak jste začal dělat dýdžeje?
Když jsme přijeli v devětašedesátém do Švýcarska, neměli jsme peníze. Tak jsem od svých sedmnácti dělal dýdžeje a pomáhal to táhnout.
Co dělali vaši rodiče?
V Československu dělal otec ředitele, tam musel dělat balíky na nádraží... Matka musela dělat prodavačku. Ta dělala s otcem zubařinu. Pak měla čtyři děti. Potom se rozešli po patnácti letech a pak si brala otčíma, se kterým jela do Švýcarska.
Kolik máte sourozenců?
Měl jsem bratra, ten už není. Pak sestru a přede mnou se narodil brácha. Ten zemřel, když mu bylo deset. Proto jsem se narodil já, já jsem tady vlastně jako náhrada. Mám dva otce. Biologický byl zubař a otčím byl ředitel.
Co jste studoval?
Studoval jsem tu architekturu a pak marketing ještě. Měl jsem velkou architektskou kancelář dvanáct let. Pak jsem stavěl diskotéky, kluby. Ty jsem stavěl ještě před pěti lety tady ve Švýcarsku.
Chcete se ještě někdy oženit?
Mně je to jedno, ale rád bych měl partnerku.
Máte děti?
Nevím o tom.
Tak asi byste se to dozvěděl, kdyby nějaké děti byly.
Teď jste to řekla správně.
Už jste někoho žádal o ruku?
Devět holek žádalo mě. Já vždycky říkal, že ne. Byl jsem mladý, pak jsem studoval. Když jsem vylezl první školu, bylo mi sedmadvacet, když druhou, tak jednatřicet. Pak jsem byl na půl roku v Londýně. To mi bylo třicet dva. Pak jsem chtěl vydělávat peníze. Vždy jsem jim říkal, že později. Takhle jsem to odkládal, až mi to ujelo. Například manželství a děti.
Jak dlouho trvaly vaše vztahy?
Pět šest let. Tak různě.
Na čem to troskotalo?
Já jsem pořád dělal. Já pracuji opravdu hodně, sedm dní v týdnu. Ty ženy si pak myslely, že je nemám rád, nemám na ně čas. Ale rády cestovaly! Tak to je těžké… Stavěl jsem diskotéky s jedním partnerem. Pořád jsem něco dělal.
Jste workoholik?
Já bych bez práce nemohl být. Ale stálo mě to hodně. Měl jsem ještě jiný problém.
Jaký?
Zdravotní. Nevěděl jsem, jestli se z toho dostanu. Něco jako rakovina. Od roku 2008 do roku 2016. A říkali mi, že mi nedávají více než deset let. Prožralo mi to kosti, řešilo se, jestli budu chodit. Systémová mastocytóza. Tři měsíce jsem se nepohnul a přibral jsem dvacet kilo.
Jak jste se z toho dostal?
Doktoři říkali, že je to neléčitelné. Vyléčil jsem se. Byl jsem teď v dubnu, než jsem s Margaridou odletěl do Thajska, na kontrole. Já doktorům říkal, že ta nemoc třeba odejde, když nevědí, odkud to přišlo. To se mi smáli. Pak mi řekli, že jsem se z toho dostal hlavou. Oni mi pomohli fyzicky.
Váš příběh mě fascinuje. Média vás představovala jako pracháče, mafiána z klubu, který sbalil prsatou tanečnici po dvou měsících. Člověk pak tíhne ke zjednodušením, ke zkresleným představám o těch lidech.
To je právě to těžké, když něco takhle vyletí v novinách, nikdo mě neosloví a co já s tím pak mám dělat? Když já ta média za sebou nemám, abych mohl odpovědět. Byl to ale smutek, tohle o sobě číst. Něco byla sranda, něco ale ne.
Fotogalerie |
