Milan Rastislav Štefánik se narodil v Košariskách u Myjavy. Měl jedenáct sourozenců, jen osm z nich se dožilo dospělosti.
Jeho otec byl velmi vzdělaný a sečtělý evangelický farář Pavel Štefánik, který se svým dětem snažil poskytnout co nejlepší možné vzdělání. Jinak žila tato rodina velmi skromně.
První tři třídy Štefánik vychodil v rodné vsi. Jeho učitel, Martin Kostelný, o něm tehdy tvrdil, že je to nejlepší žák na škole.
Skvělého prospěchu Štefánik dosahoval i po přechodu na novou školu. Po střední škole šel za studiem do Prahy a vstoupil do vlasteneckého spolku Detvan. V březnu roku 1898 se stal tajemníkem tohoto uskupení. Získal také stipendium a stal se stoupencem profesora Tomáše Garrigua Masaryka. Brzy poté začal studovat astronomii.
Zásadní zlom v jeho životě přišel v roce 1900, kdy se o prázdninách pohádal se svým otcem a musel odejít z domu. Jako útočiště si vybral dům svého kamaráda.
Astronomie a vážné zdravotní problémy
Už na podzim se ale vrátil do Prahy a začal studovat astronomii na filozofické fakultě. Tehdy ho už trápily vážné zdravotní problémy.
Na podzim roku 1901 se stal předsedou spolku Detvan. Brzy ale přišly neshody a spolu se svými přáteli ze spolku vystoupil.
Štefánik později začal přispívat svými texty pro časopis Hlas a psal také do realistického časopisu Čas. Věnoval se zejména slovenské kultuře a politice. Upozorňoval především na postupující maďarizaci a motivoval Čechy k tomu, aby pomáhali Slovákům.
V roce 1904 byl Štefánik promován na doktora filozofie. Následující roky působil v Paříži, kde se snažil dostat mezi nejslavnější astronomy světa. To se mu časem povedlo. V Paříži se také seznámil s českou studentkou Marií Neumannovou, která se stala jeho důvěrnicí a životní láskou.
Smrt otce a osudového profesora
Brzy se Štefánik stal světově uznávanou kapacitou v oboru. V červenci roku 1907 se ale jeho zdravotní stav zhoršil a musel být převezen do lázeňského města Chamonix, kde se léčil dva měsíce.
Během léčení ho velice zasáhla zpráva o úmrtí jednoho z jeho osudových profesorů. Koncem roku už se ale vrátil zpět do Paříže.
Dlouho bojoval s existenčními problémy. Snažil se vybudovat vlastní observatoř, ale neměl na to finanční prostředky. V květnu roku 1913 zemřel jeho otec Pavel. Štefánik se chtěl usídlit na Tahiti, ale dostal zakázku od francouzské vlády.
První světová válka
V březnu roku 1914 se musel podrobit operaci žaludku. Když se uzdravil, propukla první světová válka. Devátého srpna se vrátil vojenským transportérem do Francie. Vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu Štefánik nemohl odejít na frontu a dostal se na ni až začátkem roku 1915.
Nastoupil do vojenské letecké školy v Chartres a 11. května získal diplom pilota a hodnost desátníka. Jako podporučík nastoupil na frontu a prováděl průzkumné lety.
Milan Rastislav Štefánik se zasloužil o založení Československa.
V srpnu roku 1915 mu bylo nabídnuto místo velitele meteorologické služby francouzské armády. Štefánik to odmítl a místo toho požádal o přeložení do Srbska. To se mu splnilo začátkem září.
Před smrtí ho zachránili přátelé
Při evakuaci z letiště v Niši ale s letadlem havaroval a na útěku ho opět postihly problémy se žaludkem. Byl v ohrožení života. Zachránili ho ale jeho přátelé, kteří ho dopravili do nemocnice v Římě. Tam Štefánik poznal jistou Claire de Jouvenel, která mu mocně pomáhala v jeho boji za osamostatnění Slovenska.
Jouvenel ho v Paříži seznámila s nejvýznamnějšími politiky. Štefánik tam prosazoval myšlenku na vytvoření československého státu. Na konci roku 1915 se setkal s Edvardem Benešem, pozdějším československým prezidentem.
V únoru 1916 vznikla Československá národní rada (ČSNR). Předsedou byl Masaryk, jedním z místopředsedů Štefánik. Následující rok Štefánik odplul do USA za úkolem náboru dobrovolníků. Podařilo se mu získat tři tisíce mužů. Po návratu do Paříže se pustil do diplomatických jednání o ustavení samostatné československé armády.
Šestnáctého prosince 1917 vydala francouzská vláda dekret o vytvoření československé armády, která podléhala velení ČSNR v Paříži.
Záhadná smrt ministra Štefánika
Milan Rastislav Štefánik se 14. listopadu 1918 stal ministrem vojenství ve vládě Karla Kramáře. V této funkci působil až do své smrti.
Štefánik zahynul 4. května 1919 při cestě domů z Itálie. Mluvilo se o tom, že se stal obětí atentátu. Někteří svědci tvrdili, že slyšeli střelbu nebo viděli vojáky z kasáren pálit na letadlo.
Slováci Štefánika berou za největší osobnost národa.
Jako pravděpodobnou verzi někteří historici uvádějí také nešťastný omyl obsluhy protiletadlové obrany. O jeho smrti se ale dodnes vedou spory.
Štefánik má pomník na hoře Bradlo a je tam pochován i s ostatními členy posádky.
Fotogalerie |
