Jak se o vás média tehdy dozvěděla, když vás oslovili s tím, že jste syn Oldřicha Navrátila?
Kdysi mě novináři oslovili, je to asi dva roky, nevím, jak se o tom dozvěděli. Bylo to na podzim roku 2017.
Kdy jste se dozvěděl, že vaším otcem je Oldřich Navrátil? Vy jste se na to matky ptal?
Je to opravdu hodně dávno, někdy v dětství. Možná mi ani nebylo deset, opravdu nevím, řekla mi to matka. Asi jsem se jí ale neptal, my spolu neprobíráme takové věci. Vím, že dělala recepční a asi to byla jednorázová akce. Troufám si říct, že to bylo na jednu noc.
Vaše matka se pak už nikdy neprovdala. Myslíte si, že na muže zanevřela?
Asi ano. Ale nebudu za ni mluvit, nevím, co měla v hlavě. Nemáme spolu tak otevřený vztah, abychom se takhle bavili. A některé věci je možná lepší nevědět.
Utajený syn Oldřicha Navrátila Milan Kočí
Pamatujete si na to, když jste svého otce oslovil po představení v Uherském Hradišti a řekl jste mu, že jste jeho syn? Jaké to bylo představení? A jaká byla reakce vašeho otce?
Je to už dvacet let, nevzpomínám si přesně. Reakce byla taková, jaká byla, „slušná“. Řekl, že se k tomu nebude vyjadřovat, ať prý kontaktuju právníka, kdybych něco chtěl. Nebylo to příjemné. Když vyrůstáte bez otce, tak vám ta jeho část výchovy chybí, určité dovednosti. Matka vás naučí něco a otec tu druhou část. Tu já jsem se musel naučit sám.
Vaše matka nežila s nějakým mužem?
Žila, ale neměl jsem s ním dobrý vztah, byl to její přítel.
Vy jste tehdy v médiích řekl, že jste měl zdravotní problémy. O co se jednalo?
Nebudu to specifikovat. Prostě těžká nemoc. To, co se dnes nejvíc řeší.
Takže rakovina.
Rakovina. Nechci to víc specifikovat.
Utajený syn Oldřicha Navrátila Milan Kočí
Pokoušel jste se otce od té doby ještě někdy kontaktovat? Zlobíte se na něj, nebo máte vůči němu pocit zášti?
Ne. Už nad tím tak nepřemýšlím. Už jsem se o svůj život postaral, a to docela dobře, nikoho dalšího do života nepotřebuji. Když člověk dnes potřebuje pomoct, má kamarády.
Tehdy jste tvrdil, že to pro vás bylo těžké, že jste potřeboval jeho oporu.
Tak určitě, když vyrůstáte sám.
Chtěl byste se s ním ještě setkat?
Z mé strany určitě ne, to by musel přijít on. Je to „hezké“, že? Takové slabomyslné od vzdělaného člověka, že? Já jsem ale rád, že se dopustil takové nezodpovědnosti, té nevěry, protože jsem tady já. A život je plný nástrah, ale i krásných zážitků. A já si prošel opravdu vším, špatným i dobrým. Na prvním místě je zdraví, nevím, jestli vy máte nějaké zkušenosti se zdravotními problémy.
Čím se živíte? Vyučil jste se na truhláře, ale neživíte se tím.
Mám hospodářské a chovatelské potřeby. Pro pejsky, kočičky. Takový hobby obchod. Lopaty, rýče, násady, postřiky, spojovací materiál, bečky, sudy, květináče, vše, co je potřeba na zahradu. Všechno. Když jsem něco dělal na chatě a něco jsem potřeboval, musel jsem jezdit do vzdálenějšího města, tak jsem si otevřel obchod vlastní. Pak mám ještě firmu, která prodává ojetá auta.
Nepozoroval jste na sobě nějaké umělecké vlohy, když to máte de facto v genech? Například syn Jana Wericha řekl, že když se dozvěděl, kdo je jeho biologický otec, pochopil, kde se v něm vzal sklon bavit lidi, ono šaškovství.
To nevím, to by muselo posoudit moje okolí. Možná kdyby mě k tomu někdo odmala vedl, bylo by to jinak. Ale neměl jsem vyšlapanou cestičku, a tak jsem musel šlapat sám, což jsem dělal podle nejlepšího vědomí a svědomí. Věděl jsem, co jsem dělat neměl.
Oldřich Navrátil v roli přísného otce Petra Bajzy
Nechtěl jste něco začít studovat?
Mohl jsem začít studovat, ale nebyla vůle, maminka neměla tolik peněz, a tak jsem se musel starat sám o sebe. Musel jsem chodit do práce a nebylo to jednoduché. Třeba do devatenácti let jsem nebyl na žádné dovolené, prostě to nešlo. Pak až jsem začal vydělávat a mohl jsem začít cestovat sám.
Máte rodinu?
Nemám. To mě taky poznamenalo.
Chtěl byste rodinu?
Určitě v budoucnu ano. To je to, proč tu jsme. Mít rodinu a děti. Ale když máte zkušenost takovou, jakou mám třeba já, tak nechcete, aby to dítě bylo třeba bez matky nebo bez otce.
Myslíte si tedy, že vás to poznamenalo?
Myslím si, že ano. Když jsem si neudělal dítě v mládí z blbosti, člověk nad tím pak víc začne přemýšlet. Přemýšlíte a přemýšlíte a pak zjistíte, že už je třeba pozdě. Měl jsem samé dlouholeté vztahy, ale pak to vždy dopadlo stejně. Rozešli jsme se. Když není společný cíl, vyprchá to.
Takže pořád hledáte tu pravou?
Ano. Víceméně.
Fotogalerie |
