Herečka malých, ale zato rázných rolí. Tak to byla Míla Myslíková (1933–2005). Narodila se v Třebíči jako Bohumila, ale všichni ji oslovovali Mílo. Od mládí toužila být spisovatelkou, ráda četla a snila o tom, že jednou napíše vlastní knihu. Když nastoupila do první třídy, vypukla druhá světová válka, takže školní léta prožila v dosti svérázných podmínkách.
„Neměla jsem ráda matiku. Z té jsem nosila čtyřky. Moc mě to tam ani nebavilo. Nejraději jsem byla doma a hrála si. Maminka zdědila po babičce půjčovnu krojů a divadelních kostýmů, do kterých jsem se ráda oblékala. Potají jsem si hrála na princezny, recitovala Mahulenu. Ani nevíte, jak ráda jsem mamince pomáhala ty kostýmy prát a žehlit,“ zavzpomínala s úsměvem na své dětství Míla.
Bylo jí všude plno
Na jevišti stála poprvé s ochotníky.
„Hrála jsem vánek. Ale musím říci, že mě to prostředí a ta atmosféra nadchla. Byl to moment, kdy mně problesklo hlavou, že by nebylo špatné stát se herečkou,“ vylíčila Myslíková.
Zkusila to a podala si přihlášku na brněnskou JAMU. „Přijali mě a na rozdíl od základní školy mě tady studium nesmírně bavilo. Však jsem to vystudovala s vyznamenáním,“ pochlubila se.
V pohádce Ať žijí duchové hrála paní hajnou. Na snímku s Josefem Bekem.
Ve filmu debutovala ve svých jednadvaceti letech a premiéra to byla z říše snů. Šlo o snímek Nejlepší člověk v hlavní roli s Vlastou Burianem.
Prvním výraznějším počinem byli ale až Tři chlapi v chalupě.
„Na Mílu vzpomínám rád. Bylo jí všude plno. Měla ráda srandu, byla přátelská. Vždycky něco upekla a přinesla na plac. Byla znamenitá kuchařka,“ zavzpomínal na ni Jan Skopeček, který ve zmíněném snímku ztvárnil jednu z hlavních rolí.
Domácí násilí
Pak se s nabídkami roztrhl pytel.
Následovalo Rozmarné léto, Holky z porcelánu, Marečku, podejte mi pero!, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Šla z role do role a její sláva stoupala vzhůru. V pozdějších letech na sebe upozornila jako maminka Štěpána Šafránka ve slavných Básnících režiséra Dušana Kleina. Paradoxní je, že v soukromém životě přitom matkou nikdy nebyla.
„Osud mi děti zkrátka nedopřál. Ale beru život takový, jaký je. Nejsem zdaleka jediná. V době, kdy jsem si miminko přála, prostě nebyl ten pravý,“ vysvětlovala s odstupem let Míla Myslíková.
Přitom o ctitele nikdy neměla nouzi.
Ve třiadvaceti se provdala za hereckého kolegu z brněnského divadla Štěpána Zemánka. Brzy ale zjistila, že šlápla vedle. Začal pít a v alkoholovém opojení byl agresivní, a dokonce ji i bil. Po rozvodu měla ještě dva vážnější vztahy, ale k oltáři už se nehnala. První manželství ji dostatečně vyškolilo.
Objevila se ve více než stovce filmů a seriálů.
Za zmínku stojí ještě její láska k finskému novináři Heikkimu, s nímž se poznala v roce 1962 na filmovém festivalu v Karlových Varech.
Kromě herectví se věnovala i psaní, a plnila si tak sen z dětství. Je autorkou několika knih a jednu mimochodem věnovala i své finské známosti. Vztah na dálku však přestal fungovat a po několika letech se rozešli, dobrými přáteli ale zůstali dál.
„Knih jsem napsala několik, a skoro nic jsem na nich nevydělala. Neměla jsem štěstí na lidi. Jednomu podnikateli jsem na vydání své knihy půjčila sto tisíc korun, a už jsem z nich neviděla ani korunu. Jsem holt nána důvěřivá,“ postěžovala si sebekriticky svým kamarádkám.
Přišla o všechno
Konec života pro Mílu nebyl zrovna veselý.
Onemocněla Parkinsonovou chorobou, do toho měla cukrovku a ke všemu podlehla sektě, jíž darovala všechny peníze, které za svůj život vydělala. O všechno přišla a poslední dny svého života prožívala v naprosté chudobě. Přestože ji od toho všechny kamarádky zrazovaly, nedala si říci.
Manipulativní sektáři tzv. Hnutí Grálu jí vysáli veškeré úspory.
Asi nejslavnější rolí Míly Myslíkové byla razantní vedoucí skladu Janíková ve filmu Holky z porcelánu.
„Co jsem slyšel, tak jí to ani moc nevadilo. Od přírody byla skromná a nenáročná. A na sklonku života prý poznala ještě jednu lásku. Povídalo se, že je to fešák, hostil ji v restauracích. Pak se ale pohádali, a byl konec,“ přidal další vzpomínku Jan Skopeček.
Míla zemřela 11. února 2005, tři dny před svými dvaasedmdesátými narozeninami.
