Pytláctví je podle Michaely Fialové v afrických rezervacích na vzestupu. Může za to především koronavirová pandemie. Ta podle ní jasně ukázala i to, jak je pro Afriku důležitý lov, za který je ona sama kritizována.
„Rezervaci Tugela, která má rozlohu asi sedm tisíc hektarů, postihl v koronavirové době nedostatek turistů. A hlavně lovců, kteří by sem přijeli utratit peníze za lov. Místní tím pádem přišli o práci a spousta z nich začala pytlačit z hladu. Je to vlastně taková ukázka, co by se stalo, kdyby těm úžasným ochráncům zvířat vyšel zákaz lovu,“ popisuje pro Expres.cz rodačka z Litoměřic, o které často píší i zahraniční média.
Podle Fialové chybí také zájemci o safari, kvůli čemuž je rezervace prakticky prázdná. To je pro pytláky ideální prostředí. V Tugele se jich proto nyní pohybuje spousta, což pro hlídku, ke které se česká lovkyně přidala, znamená nebezpečí.
„Měla jsem možnost kluky z hlídky poznat a koukala jsem jako blázen. Představovala jsem si drsné týpky s výbavou a výcvikem, místo toho jsem potkala bandičku kluků okolo dvaceti let bez pořádných pušek, pistolí nebo třeba pořádných bot. Mají tady jednu neprůstřelnou vestu, kterou ze strachu o moji bezpečnost navlékli na mě,“ říká.
Michaela s protipytláckou hlídkou
Mladíci z hlídky rozhodně nemají jednoduchou práci. Jedna směna trvá šestnáct hodin, pracují přitom téměř zadarmo. Naopak tu největší cenu riskují.
„Hrozí, že jim někdo z pytláků přijde domů rozbít hubu nebo něco horšího. Proto se ostatně nejdříve báli ukazovat na fotkách,“ vysvětluje Fialová.
Nezvaného návštěvníka hlídka při troše štěstí chytne dřív, než stihne v rezervaci napáchat škody. Jindy to štěstí nemá. Fialová popisuje, čeho byla v jihoafrické divočině svědkem ona.
„Jsou tu vidět stopy psů nebo rovnou krve, to je z toho, jak táhnou zastřelené zvíře z rezervace pryč. My jsme také našli prase bradavičnaté chycené do pytláckého oka z drátu. Bylo tam tak dva týdny, což znamená, že pytláky hlídka nejspíše chytla nebo měli strach a na místo se nevrátili. Zvíře tam muselo umírat hodiny,“ popisuje Michaela.
I takto vypadá dílo pytláků.
„Spousta lidí si neuvědomuje, že mezi lovci a pytláky je zásadní rozdíl. Lovec loví vybraná zvířata na základě svých znalostí o nich nebo na základě jejich počtu. Navíc z trofejového lovu jdou nemalé peníze rezervaci, která z nich pak platí hlídky, krmení pro zvěř v době strádání nebo veterinární péči. Naproti tomu pytlák vezme cokoliv, třeba samice, které čekají mláďata, vzácné antilopy, geneticky silné jedince,“ dodává jedním dechem.
Část práce protipytlácké hlídky představuje hledání pastí. Tou náročnější je chytání pytláků přímo v akci, což se nejčastěji děje v noci.
„Někdy jsou to lidé jen s nožem, jindy na strážce pošlou psy, ale také mohou mít zbraně. Bohužel kluci moc vybavení nemají, a tak musejí bojovat, s čím se dá. Sama jsem na výjezdu noční hlídky byla a příjemný pocit to nebyl, protože jsem věděla, že na mě může někdo začít střílet, a já u sebe měla jen nějakou starou kulovnici československé výroby,“ vypráví svůj zážitek Fialová.
Michaela Fialová
Právě to, jak bídně na tom protipytlácké hlídky v jihoafrických rezervacích jsou, je důvodem, proč se česká lovkyně rozhodla svou výpravu do rezervace Tugela dokumentovat.
„Z peněz, které jsem si prodejem sexy fotek na OnlyFans vydělala, jsem sice nakoupila nějaký materiál, nicméně kluci toho potřebují mnohem více. Mám v plánu se sem vrátit na přelomu ledna a února s taktickým instruktorem a klukům udělat alespoň základní kurz. K tomu ale budou potřeba zbraně a výbava,“ krčí Michaela rameny.
Zároveň vyzývá každého, kdo by se k ní chtěl přidat, aby ji kontaktoval.
Fotogalerie |
