Kampaň #MeToo očima „Me Too“ ženy: Celé se to řítí někam do pekel

Zdá se, že kdo si dneska nenapíše na sociální síť heslo #MeToo (Já také), ten snad nežije. Původcem je Alyssa Milano, herečka, která se jako jedna z mnoha ozvala ohledně sexuálního obtěžování producentem Harveym Weinsteinem, i když původcem je jen naoko.

Jako první otevřela toto téma, respektive kampaň černošská aktivista Tarana Burke, které se nedostalo takovému mezinárodnímu sluchu, i když se snažila upozornit na obtěžování barevných žen. Jejího chytlavého hesla ale Alyssa dokázala využít skvěle a jen chvíli po její výzvě na Twitteru, aby se ostatní ženy také připojily, jste se mohli začít probírat stovkami a stovkami příběhů, z nichž některé začínají působit už vyloženě úsměvně.

Jako například ten o herečce Heather Lind, která obvinila George Bushe staršího (93), že jí sáhl na zadek ze svého invalidního vozíku během společného focení. Bývalý prezident vydal omluvné prohlášení, zatímco Heather si obvinění ze své sociální sítě ihned smazala. Po ní se přidala další neznámá herečka Jordana Grolnick, ta se svěřila serveru The Guardian se stejnou historkou a Bush starší se jal opět se omlouvat. Minimálně Heather Lind si ke svému, již smazanému, prohlášení připsala heslo MeToo, ale už i ženy se jí stihly ptát, zda prostě jen nemohla udělat krok stranou?

Což začíná být poslední dobou relevantní otázka. Kampaň Me Too totiž přestala v nastalé hysterii rozdělovat sexuální obtěžování jako nátlak, a sexuální výtržnictví, s nímž se potkala aspoň jednou snad každá z nás. Aféra s Harveym Weinsteinem, která to celé spustila, měla upozornit na stále platnou hrozbu „výměnného obchodu“ ve smyslu toho, že když nebudete po vůli, muž vám udělá zle nejčastěji ve vaší kariéře. Zda došlo během její cesty k široké veřejnosti k nějakému komunikačnímu šumu, lze těžko hádat, ale to, v co se zvrhla nyní, má s jejím původním smyslem už máloco společného.

Nepříjemná zkušenost neznačí automaticky Me Too

I na českém Facebooku a dokonce i v tisku se můžete pod tímto heslem dočíst příběhy žen, před nimiž někdo cizí masturboval, někdo jim někam drze sahal nebo dělal hloupé narážky, české novinářky hovoří o tom, že se jich někdo někde dotkl, chtivě se na ně díval a jaký je to globální problém, a muži soustrastně přikyvují hlavou, jak je třeba o tom mluvit, celou věc hlasitě řešit a sypou si popel na hlavu, že se jedná o prokletí veškerého jejich pokolení.

Nicméně to, že jsme se potkaly se sexuálním výtržníkem, ale pozor, nikoliv násilníkem, z nás nedělá automaticky součást původního Me Too, rozhodně ne v takovém kontextu, v jakém se nám to snaží některé ženy podsunout. Samozřejmě mnohé napadá vtíravá otázka, proč ženy tedy tak dlouho mlčely, na což lze odpovědět jednoduše - nad sexuálním výtržnictvím žena mávne rukou, u sexuálního násilníka se dostavuje navíc i stud a obava z reakce okolí. Spíše je tedy zajímavější se ptát, co celá kampaň vlastně do budoucna přinese a jaké má následky?

Kampaň Me Too se úplně zvrhla, místo toho, aby napomáhala, se stává už absurdní.

Tak předně začala čistka, Weinstein o místo logicky přišel a nikdo se tomu ani nediví,  pomyslná židle se nyní houpe pod režisérem Larsem von Trierem, jehož obvinila zpěvačka Björk ze sexuálního harašení, že jí měl cosi šeptat do ouška, zatímco tvrdohlavý Dán jejím výrokům nevěnuje pozornost, ale nejsmutnější obětí asi bude kontroverzní fotograf Terry Richardson, jehož nyní vyhodili ze všech módních kampaní a z magazínu Vogue, pro nějž dělal tituly a módní story.

Teprve v jeho případě se ukazuje vedle zmateného pochopení kampaně Me Too i alarmující pokrytectví, které ji doprovází.

Smutná oběť pokrytectví Me Too kampaně

Že je Richardson prasák se tak nějak vědělo už dávno i mezi lidmi, kteří se v oblasti módy a umění nepohybují, zkazky o jeho „netradičních metodách“ dlouhé roky prosakovaly na veřejnost, nicméně ani jeden management, pro nějž Terry zrovna plnil zakázku, nepřistoupil k nějakému řešení.

Naopak. Pojďme si připomenout jeho nejslavnější fotografie (další uvidíte v galerii) focené právě pro Vogue, módní bibli, která se tváří, že prodává umělecké módní sny, přičemž přes objektiv Richardsona dlouhé roky podbízela zboží úplně obyčejně přes sex.

Candice Swanepoel je andílek Victoria's Secret a bývalka Leonarda DiCapria. Zeptáme se upřímně - co vidíte na této Vogue fotostory od Terryho Richardsona na první pohled? Módu? Nebo výzvu k sexu?

Tato fotka ve Vogue je kultovní. Tehdy snad ještě patnáctiletá Natalia Vodianova v japonské mutaci magazínu Vogue. Fotil samozřejmě Terry. Vypadá to jako záběr z Amateri.com? Ba ne, tohle je móda a umění podle nejslavnějšího časopisu!

Další móda pro Vogue a modelka Crystal Renn focená Terrym Richardsonem. Visící špageta v jejích ústech evokuje tzv. cumshot. Dámské čtenářky nechť si to vygooglují, pánové to jistě poznali na první pohled.

Dlouhé roky mu procházelo nejen jeho chování, které bylo veřejným tajemstvím, ale magazínu samozřejmě i jeho podprahové zobrazení ženy jako laciného sexuálního symbolu, protože to nosilo peníze. Rozdíl v přístupu je v tom, že jakmile začalo být v Hollywoodu horko a o sexuálním obtěžování začaly mluvit herečky a modelky - tedy alespoň nějaké veřejné autority, Vogue okamžitě Terryho vykopnul, aby si nepřestaly všechny ty Me Too ženy nedejbože kupovat časopis, kde publikuje enfant terrible, zatímco celé to zbabělé a lumpácké vedení tam spokojeně sedí dál s umytýma rukama.

Tahle kampaň není pro všechny

Je nanejvýš v pořádku i pro české ženy, že se o této problematice rozhodla mluvit naše eurokomisařka Věra Jourová, která se veřejně svěřila s nepříjemným zážitkem sexuálního obtěžování, nicméně nedokážu si nějak představit, jak konkrétně by kampaň Me Too měla dopomoct právě se sexuálním výtržnictvím či harašením, s nímž se jako ženy setkáváme pravidelně a která začíná v celé této události převažovat - a což není násilí, nátlak ani vydírání.

Tak předně žádná kampaň mysl výtržníka nezmění. Můžete si Me Too napsat třeba stokrát, ale vždycky se bohužel najde nějaký darebák, který vás například zaskočí v prázdném kupé masturbací. Než se stihnete vzpamatovat, tak uteče, budete volat policii? Popravdě za sebe bych byla radši, kdyby mi policie radši už konečně našla tu ukradenou drahou kabelku, než aby jezdila hledat chlapa, z něhož jsem ve tmě viděla jen brýle a TAMTO.

Do sexuálního harašení se pak jako do množiny vejde mnoho věcí, od pohvizdování přes narážky až po poplácávání či nevhodný kontakt, ale položte si upřímnou ruku na srdce, zda toto není věc k řešení v nějaké kampani a k psaní žalujících statusů, ale věc toho, jak si s tím umíte a naučíte si poradit. Je to - sice nevhodná a nepříjemná - součást každodenních malých bojů o přežití, tak jako klepy, hozené klacky pod nohy, závist, žárlivost nebo pletichy, což všechno dokáže napáchat daleko horší věci než sexuální narážka. Kdybyste se tohoto Me Too pokřiveného výkladu držely tak striktně, jistě byste musely například omezit svoje dovolenkování v zemích, kde jsou tyhle věci skoro národním sportem.

Kim Kardashian byla takto vyfocená na obálku magazínu Rolling Stone, autorem je Terry Richardson. Všimli jste si jejích krásných očí, na které Terry kladl takový důraz a sama Kim to tak chtěla?

Pro reálný dopad Me Too kampaně by bylo nejužitečnější, kdyby se zbavila toho navaleného balastu, o němž jistě nechceme, aby z nás dělal stěžovatelky si na každý trapný moment, jenž si neumíme vyřídit ihned a jednou provždy, a nechala by prostor věcem, které reálně ohrožují soužití žen a mužů, či snad dokonce dlouhou dobu umožňovaly absolutně nepřijatelné a někdy i kriminální chování muže schovávat.

Me Too je aspoň jednou v životě každá z nás, já, moje kolegyně, vy čtenářky. Ale ne všechny jsme automaticky Me Too součástí.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii