A Emanuelovi Ridimu (44), rodákovi z italské Elby, přihrála jeho „Makovou panenku“ v podobě zpěváka Matěje Rupperta (40). Z jakého vnuknutí tato dvojice vzešla, lze jen těžko hádat, ale úvodní medailonek pořadu Manu a Matěj na cestě do Říma napovídá, že jsou oba dobrými přáteli a pojí je mimo jiné i to, že oba prošli soutěží StarDance.
I tak málo někdy stačí k tomu, aby si spolu dva lidi natočili pořad o vaření a poznávání Itálie.
Podobné „buddy road show“, tedy dokumentární reality show se dvěma blízkými přáteli, kteří někam cestují a něco přitom dělají, ať už je to manuální práce, přibližování cizích kultur, nebo vzdělávání diváka, jsou obvyklé zejména na zahraničních stanicích, nejvíce jich vyprodukují britské stanice BBC nebo Sky, ty taky bývají největším vzorem.
Tyto pořady, například cestovatelské Velké vinné dobrodružství Jamese a Oze (moderátor Top Gearu James May a moderátor Oz Clarke) nebo dobrodružné Na mašině kolem světa (herec Ewan McGregor a moderátor Charley Boorman), se k nám buď vůbec nedostaly, či se vysílaly v nemožných časech, nebo byly ke zhlédnutí na kabelových televizích, kde se umístily někam mezi vzdělávací či kulinářské stanice.
Kdo tomu ukradl stopáž a proč?
Je proto hned zaprvé dobře, že Česká televize věnovala dvojici Manu a Matěj vysílací čas navazující na prime time, jejich pořad běží v pondělí v devět hodin večer. Ale abychom zase nebyli zase tak moc nadšení, trvá neskutečně krátkou dobu.
Ridi v podstatě navazuje na svůj pořad Léto s Italem, tentokrát si pozval jako parťáka Matěje Rupperta. Dvojice cestuje po Itálii a mimo jiné také zkouší tradiční techniky výroby.
Jistě, zahraniční produkce stále ještě není a nebude levná záležitost, i přestože výrobu zaštiťuje alespoň nějaký product placement a reklama, ovšem třicet minut na cestopisně-kulinářský pořad je opravdu málo.
Každému dílu by slušelo obvyklých padesát minut zejména i proto, že Itálie je pro svou historii a kulturu zemí nesmírně významnou a hlavně v každém regionu velmi odlišnou.
Podnětů ke zpracování je tedy více než dost, zatímco nyní se do vysílacích třiceti minut musí vejít ať už sepsané, nebo improvizační repliky mezi oběma aktéry, hrubý popis místa a zajímavostí, kde se Manu a Matěj zrovna nacházejí, a také nějaké to vaření. Toho je tam – prozatím po prvním díle – pomálu. A to ne proto, že by nikdo nechtěl vařit, ale proto, že se tam toho víc nevejde. V tomto případě delší stopáž citelně chybí.
Emanuele Ridi je nejen vynikající kuchař, ale také schopný průvodce. Divákovi dokáže sdělit v pár větách vše podstatné.
Ridi se už během Léta s Italem ukázal jako schopný vypravěč a průvodce, pro divačky (které budou nejspíše tvořit nejsilnější diváckou cílovou skupinu) je navíc o to zajímavější pro svůj atraktivní vzhled a roztomilou češtinu. Ruppertova role v pořadu zatím není úplně jasná, nejspíš mu tam bude sekundovat jako ten zábavnější, vykulenější a jako ten, kdo se nechá „poučit“.
Nicméně nemyslete si, že by Ridimu ubíral místa. Naopak, chemie mezi oběma přáteli funguje a oba na obraze spolu vypadají skvěle, málokdy se poštěstí vybrat vedle sebe dva průvodce, kteří si nezaclání či je na jednom z nich viditelná dominance.
Manu a Matěj jsou evidentně přátelé i v soukromí, jejich „mužská“ chemie na obraze funguje. Ruppert bude nejspíše v roli toho, kdo se přijel poučit do kulturně významné země.
Jejich cesta po Itálii, která povede do Říma, protože – všechny cesty vedou do Říma, samozřejmě – není nic, co by zdatný televizní či internetový uživatel už dávno neviděl, podobné věci za sebou chrlí například maďarská stanice TV Paprika, jde ale o to, že český tradiční divák je zvyklý přepínat mezi základními programy, naservírovat mu tedy vzdělávací pořad pod nos je zásadním klíčem k úspěchu.
Zvláště pak, když nezůstane jen u nudného mentorování.
Vzdělávat ano, ale dneska jen mimoděk
Kulinářské pořady prošly obrovskou změnou, zatímco dříve se vařilo jen ve sterilním studiu, divák nyní chce víc a stanice to reflektují. Jenom něco připravit dle receptu už nestačí, je potřeba k tomu přidat historky, zajímavosti, odborný pohled, trochu nepohodlí a taky dost humoru.
Průkopníkem toho všeho byl britský kuchař Keith Floyd (†65 v roce 2009), jenž odvrhl studiovou kuchyni a se štábem se vydal vařit do polních podmínek. Vařil v horách, v buši, v moři, kdy stál nohama ve vodě, v řece, v prachu, v poušti, na ulici, kdekoliv, kde si mohl vytáhnout obrovský hrnec, zapálit vařič a u toho vypít před diváky půlku lahve dobrého koňaku.
Polní kuchyně je poslední době v kulinářských pořadech oblíbená. Průkopníkem tohoto stylu je britský kuchař Keith Floyd.
Diváci jeho bezprostřednost milovali, stejně jako nečekané situace ze strany štábu, kdy na ně vyběhl nosorožec, kameraman spadl do kanálu nebo se zapomněl naučený text či dokonce recept.
Všechny tyto prvky začaly ostatní kulinářské show podle jeho vzoru přejímat, protože realita začala převládat nad psaným scénářem.
Dočká se divák i neplánových záběrů? Není to nikdy na škodu, naopak dnešní pořady kolikrát takové „vsuvky“ pro větší dramatičnost využívají.
Nemůžeme očekávat, že podobných divočin se dočkáme i v pořadu Manu a Matěj na cestě do Říma, ale je dobře, že zčásti humorným a nesourodým prvkem v podobě italského kuchaře, který vlastně ani není kuchař, ale původem obchodník, a českého zpěváka se Česká televize přibližuje ryzímu vzdělávacímu „dokureality“ tak, jak jsou na ni zvyklí už namlsaní diváci, co se v televizní tvorbě orientují už trochu dále, než končí hraniční přechod v Rozvadově.
Fotogalerie |
