Vláda mladičké Marie Terezie začala dramaticky. Po náhlé smrti svého otce Karla VI., císaře Svaté říše římské, musela v roce 1740 převzít bez přípravy zodpovědnost za řízení celé habsburské monarchie. Osud tak naložil na bedra teprve třiadvacetileté dívce velké břemeno. Navíc evropští panovníci nezkušenou Marii nebrali vážně.
Představa ženy na rakouském trůnu byla tehdy v Evropě zcela nepřijatelná. Na rakouskou půdu se proto tlačili Bavoři a Prusové v čele s úhlavním nepřítelem Bedřichem Druhým, kterého Marie považovala za netvora bez právního vědomí. Mladá panovnice musela jednat a zajistit trůn a bezpečí pro své děti, následníky dynastie. První zatěžkávací zkouškou jejích diplomatických schopností bylo získání uherské koruny.
Marie byla korunována uherskou vladařkou v katedrále v Prešpurku, dnešní Bratislavě. Dojemnou řečí si získala srdce uherského národa, který jí poskytl dvacet tisíc vojáků pro válku s bavorskou a pruskou armádou. Samotný obřad korunovace byl klíčovým momentem, který se také objevil v televizním zpracování.
Marie Terezie při korunovaci na uherskou královnu musela vykonat mužský obřad mečem.
Marie měla při ceremonii skvostné šaty, které měly zdůraznit její ženskost, koruna a šperky jí zase daly velikost i svůdnost. Ten samý den ale musela absolvovat ještě jeden velmi obtížný a ryze mužský obřad, který se ve filmu objeví jen ve vteřinovém záběru.
Marie vyjela koňmo na umělý vršek a ukázala mečem do všech světových stran, aby tím dala najevo, že je připravena chránit Uhry před všemi nepřáteli.
Získáním uherské vlády dostala Marie ještě jeden zásadní klenot – českou korunu. To bylo za mistrovský úspěch, protože krátce předtím se v Čechách roztahovala bavorská armáda a její kurfiřt se prohlašoval za českého krále.
Korunovace Marie v českou královnu proběhla v katedrále svatého Víta a vladařka k svatováclavské koruně, jež je symbolem moci českých panovníků, řekla toto: „Byla těžší než ta uherská a připomínala mi bláznovskou čepici.“
Marie dokázala během tří let, kdy se na ni valila kritika ze všech stran, že má mimořádné vladařské schopnosti a ovládá umění zákulisní politiky a diplomacie. Podařilo se jí také přesvědčit Svatou říši římskou, aby po smrti jejího císaře Karla VII. (v roce 1745) zvolili následníkem jejího manžela Františka Štěpána. Historici to dodnes považují za husarský kousek.
Fotogalerie |
