Kdyby existovala nějaká hitparáda nejúchvatnějších zahraničních hostí, španělský obuvník, jehož jméno umí vyslovit se zasněným povzdechem ženy všech koutů světa, by se zcela jistě velmi dlouho držel na špici.
Již několik dní tento čaroděj od verpánku dlí v Praze, neboť Museum Kampa hostí výstavu jeho umění. A říkáme záměrně umění, protože Manolo Blahnik (74) není návrhář a není ani švec. Svoje boty dokázal povýšit na šperky a některé z nich jsou tak extravagantní, že už nemohou mít praktického užití, proto se stávají uměním.
Španělský obuvník Blahnik je velmi příjemný muž, překvapí mladistvým hlasem.
Blahnik, jehož otec je Čech a matka Španělka, měl prozatím jen samé veselé a honosné povinnosti, jako například opulentní večeře, setkávání se s modelkami a být sám modelem pro ty stovky selfíček, které si s ním dělaly všechny novinářky i různé české osobnosti, aby se mohly pochlubit na sociální síti tak velkým světovým jménem.
Ovšem den poté, co 10. srpna slavnostně zahájil v Museu Kampa svou výstavu, přišla namísto luxusu první špinavá práce. Blahnik se stal 76. osobností, která si v pražské Botanické zahradě směla zasadit svůj stromeček, aby jeho jméno tak symbolicky porostlo až do nebe.
Blahnik je 76. osobností, která si v Botanické zahradě zasadila svůj stromeček.
Počasí ten den dělalo vše možné, aby tomuto roztomilému muži znepříjemnilo jeho snahu a ochotu předstoupit před tisk. Nedá se říci, že v době, kdy Manolo přijel sázet stromek, pršelo. Přesnější slova jsou ta, že z nebe tekly cáry vody, jako by na vás někdo vyléval obří konve vody. Cestičky v zahradě zmizely, namísto toho vznikly všude rybníky, kam už jen chybělo nasadit kapry a postavit k nim Jakuba Vágnera, mokré bahno se lepilo na boty a cákalo všem nebohým přítomným na lýtka, kdykoliv se někdo z nich snažil udělat sebepatrnější krok hodný vrabčáka.
Španělský obuvník proto musel být dovezen vozem na milimetr ke stanu, který chránil sazeničku stromku i jeho samotného před uřvaným lijákem, ale zamračená obloha mu náladu rozhodně nepokazila. Z vozu vyskočil celý natěšen, skromný až hanba a svou úhlednou angličtinou s velmi silným britským přízvukem děkoval všem za tuto poctu.
Veselý zahradník Manolo Blahnik.
Blahnikovi je přes sedmdesát let, ale když mluví, bývají lidé překvapeni jeho velmi mladou barvou hlasu a hlavně angličtinou, která zní jak z těch nejlepších londýnských škol. I tady Blahnik připomněl svůj český původ po otci a stromek zasadil i jako symbol svých kořenů k naší zemi.
Sázení stromku obuvnického magnáta trochu unavilo.
Po nemalé rozmoklé dřině se dočkal nadšeného potlesku a samozřejmě se jal poslušně pózovat fotografům, přebíral kytice a ochutnával šnaps, stowattovým úsměvem nahrazoval schované slunce.
Na Manola Blahnika budou zcela jistě ti, kteří se s ním setkali, vzpomínat jen v dobrém, a ti, kteří se s ním nepotkali, si na jeho návštěvu vzpomenou možná za pár let. Blahnik si přijel zasadit stromeček zase v obleku, který vypadá, že je mu vždy o dvě čísla větší.
Jestli tohle není jeho poznávací znamení, tak už snad nic jiného. Módeman ze Španělska měl navíc místo kravaty něco, co vypadalo jako ustřižená pletená ponožka vhodná na dlouhé zimní večery, ale nejspíš to bude tak, že Blahnikova výstřednost je jen prozíravost génia.
Slavný obuvník měl místo kravaty něco, co připomínalo pletenou ponožku, kterou si oblečete v zimě na lelkování před krbem. Bude z toho trend?
A za pár let to bude možná úplně běžná věc. Ostatně tak, jak to je i s jeho obuví. Pardon, uměleckými díly.
Fotogalerie |
