10 mýtů a polopravd, které se šíří kolem Lucie Vondráčkové

Ať už záměrně, nebo „omylem“, kolem Lucie Vondráčkové (38) se za ta léta, co se pohybuje v showbyznysu, rozšířila celá řada polopravd a mýtů. Většina z nich se jí ve finále docela hodí do krámu. Posvítili jsme si na to, jak to ve skutečnosti je s její kariérou v Kanadě, „übermaminkovstvím“, vztahem k fanouškům i udáváním trendů.


1.Neukazuje děti

Lucie Vondráčková s oblibou tvrdí, že chce všechno pro dobro svých dětí. Že se je snaží uchránit před mediálním světem, že je neukazuje, že je pro ni jejich soukromí svaté. Ano.

Pak si zadáte do Googlu „Lucie Vondráčková a děti“ a nestačíte se divit. Fotek je tolik, že by se jimi dal vytapetovat ne jeden dětský pokojíček, ne dva pokojíky, ale rovnou celý dům, a nemusela by to být ani obyčejná řadovka v Kanadě.

2.Nezajímá ji sport

Lucie přišla na akci, kam se jí „moc nechtělo“. Přemohla se a zdržela se, přece jen se to tam hemžilo slavnými sportovci, kteří ji sice nikdy „moc nezajímali“, ale zároveň jí imponovali. „Za to hodně můžou jejich ohromné mundúry, které z nich v mých očích dělaly až jakési bohy na bruslích. Olymp sestoupil na led,“ svěřila se. A pak vyrazila do boje urvat pro sebe trochu toho štěstíčka.

„On toho moc nenamluví, což se mi líbí,“ konstatovala při prvním setkání s Tomášem Plekancem Lucie. „Ty děláš co?“ zajímala se. „Hraju hokej,“ odpověděl. „Kde?“ zajímala se naoko zpěvačka. „V Kanadě,“ odpověděl bezelstně. Lucie se nevzdávala. „Umíš francouzsky?“ zeptala se Vondráčková, která se ráda chlubí tím, že mluví několika jazyky. „Ne,“ řekl. A Lucie na to: „Tak ahoj.“

Přece jen ale tomu sportu nakonec dala šanci, nehledě na to, že předtím měla románek s krasobruslařem Tomášem Vernerem.

3.Nemluví o soukromí

„Soukromí střežím v srdci jak oko v hlavě. Řídím se heslem, které nám vždycky říkal náš pan profesor antropologie: Mluv, zajímáš mě!“ nechala se slyšet v jednom z rozhovorů.

Když na to ale přijde, klidně si kameru pozve domů, samozřejmě v rámci příjemného „popovídáníčka“, kdy řekne téměř vše, respektive to, co uzná za vhodné. Ale to jsme zpátky u těch fotografií synů Adama a Matěje...

4.Pořád pracuje

Člověk může nabýt mylného dojmu, že HDP Česka a ve finále i Kanady visí na tom, co zrovna dělá Lucie Vondráčková

Ta často budí dojem akčního hrdiny, diblíka na baterky, co nikdy nedojdou, a který se pořád usmívá. Pořád natáčí film, desku, medailonek, píše knihy pro děti, fotí, sportuje, učí se jazyky, obložila krb břidlicí, položila parkety, podepsala několik průmyslových patentů...

To všechno se smrskne do dvou letních měsíců! Co ale dělá zbylých deset měsíců? Teorii relativity? Pomáhá s odzbrojováním KLDR?

5.„Übermáma“ + „my(-ismus)“

„Obyčejné“ matky aby si šly stoupnout na Nuselský most nebo spolykaly hrst prášků. Vedle Lucie totiž blednou závistí a musí si připadat jako méněcenné bytosti, Vondráčková je pro ně nedostižný ideál, kterému se přiblíží maximálně tím, že si zapnou rádio, televizi nebo zaplatí 150 korun za Lucčinu autogramiádu.

„Hlavně všechno pro děti... Synové nesmějí mít pocit, že se cokoliv děje... Jsem v první řadě maminka dvou skvělých kluků... Dělám jim vše, co jim na očích vidím...“

Taky máte pocit, že pro své děti děláte málo? Zaberte, přidejte, máte velké mezery...

Samostatnou kapitolou je pak „my“ kolonka. „My teď odpočíváme. Teď musíme být silní. Společně to zvládneme. Někdy to život takhle přichystá, ale my to dáme. Zase nám bude dobře...“ 

To je tak těžké mluvit v takových chvílích za sebe? Občas to ujede každému, ale používat „my“ pořád? Není to tak trochu útěk a svalování odpovědnosti na děti, které z toho nemají rozum?

6.Fanoušci na prvním místě

Nebýt jich, byla by Lucie těžko takovou hvězdou. Vondráčková má velmi zdatnou a početnou fanouškovskou základnu, která jí odpustí i třetí světovou. Zpěvačka se jim „odvděčuje“ svérázným stylem, třeba že zpoplatní autogramiádu.

Za lístek na setkání s fanoušky si řekla o 150 korun, později vše stáhla s tím, že bude zdarma, aby akci úplně zrušila. Milé, moc.

7.Intelektuálka, co udává trendy

Ráda budí dojem, že šest ze sedmi nocí spí v knihovně a každý večer si dopisuje s dalajlamou. Shovívavě, leč opatrně hovoří o Plekancově sportovním drilu, je pořád tak chápavá a tolerantní... Jen proto, že miluje fanoušky a lidičky, kývne na role ve snímcích bez ambicí. Její písničky jsou v drtivé většině přejaté hudební rytmy naroubované na texty od maminky Hany Sorrosové. Proč? Lidi to chtějí... Tak určitě!

Co se choreografie týče, ustrnula Lucie v dobách let devadesátých, v éře Marmelády, kdy se „bláznivě“ křepčí v roztrhaných džínách před zdí počmáranou graffiti a zpívá se o věčné lásce nebo o větru.

Divadlo, které Lucii sedlo nejvíc a kde byla schopná i větších a náročných partů a improvizace, kvůli rodině a stěhování pověsila na hřebík. Škoda.

8.Uspěla v Kanadě

Řeči o tom, jak v Kanadě uspěla coby herečka a zpěvačka, která tu nahrává ve studiu, a celá Severní Amerika se nemůže dočkat její nové desky, jsou stejně bláhové jako zvěsti o tom, jak natočila kanadský snímek The Perfect Kiss.

Ten ale vznikl celý pod taktovkou Martiny Adamcové, která ho produkuje, režíruje a postarala se i o scénář.

„Manželka hokejisty, slavného hokejisty Montrealu,“ zní oslovení kanadských médií. Nesvědčí zrovna o tom, že by tu udělala díru do světa, jak s oblibou tvrdí v Česku.

9.Těhotná netěhotná

Lucie s velkou oblibou postne „mimochodem“ snímek, kde to vypadá, že je těhotná, a obyčejně pár měsíců nato porodí. Celé to sice vypadá, „jako že zapomněla“, ve skutečnosti jde o promyšlený kalkul. 

Naoko je ale velmi úzkostlivá a pečlivě si střeží soukromí. Pak porodí a jako „na potvoru“ vezme oba kluky na akci, kde jsou i fotografové a novináři. 

Nebylo by na čase z věčného diblíka a „turbonadaného superdítěte“ konečně dospět v normální ženu?

10.Rodinný krb

Pohádka, kterou jednou bude vyprávět vnoučatům, dost možná už ji vypravuje synům, je o tom, jak doma vládla ta pravá pohoda a domem se linula vůně rodinného krbu. „V Čechách jsem vařit neuměla, takže jsem pořád jedla konzervy a špenát. V Kanadě už vařím, takže používám všechno, kromě konzerv a špenátu,“ svěřila se před časem zpěvačka.

„Největší radost udělám manželovi jídlem, které neuvařím, naopak Matymu čímkoli, co uvařím,“ komentovala svoje snažení u plotny. Když Tomáš griluje steaky, to je neskutečná dobrota! Naopak bych se vyhnula restauracím, kde jenom na polévku čekáte i hodinu. To mám vždycky pocit, že zešílím,“ dodala.

U tohoto rodinného krbu musí být radost pojíst, to se možná ani nedivíme, že Tomášovi se to celé začalo zajídat...

Fotogalerie





Komentáře