Kdo je vlastně Žito? Ostře kritizovaná pohádka vyvolala zájem o legendu

Denis Šafařík jako kouzelník Žito. Kdo byl kouzelník Žito? Existoval skutečně? | foto: csfd.cz / reprofoto ČT

Jestli je něco, co se na pohádce Kouzelník Žito vydařilo, pak to jsou emoce, které štědrovečerní vysílání České televize vyvolalo. Byť sledovaností pohádka naplnila očekávání, divácky naprosto propadla. Vadily herecké výkony, a to především představitel hlavního hrdiny Žita, jehož ztvárnil Denis Šafařík. O kom ale pohádka vlastně vypráví? Kdo byl Žito a kde se pověst o kejklíři krále Václava IV. vzala?

Psal o něm Alois Jirásek, psal o něm už dějepisec Jan Skála z Doubravky alias Dubravius. O tajuplném kejklíři Žitovi, který ve 14. století sloužil na dvoře krále Václava IV., koluje mnoho pověstí. Byl údajně zlomyslný, rozverný, ale také dobrý kouzelník, vzhledem k tomu, že Žito měl údajné schopnosti měnit lidem končetiny za zvířecí, jednalo se spíše o povedeného podvodníka (pokud vůbec skutečně existoval) než o muže nadaného nadpozemskými schopnostmi.

Dá se říci, že Žito patřil spíše do sorty šašků a kejklířů, kteří přišli ke královu dvoru. Šašci patřili k nedílné součásti těchto míst a jejich úloha byla jasná: pobavit společnost a rozptýlit lid i krále od každodenních starostí. Někteří předváděli akrobatické kousky, jiní bavili vyprávěním příběhů a někteří „kouzlili“, což byl nejspíše i Žitův případ.

Jaké povídačky o Žitovi kolovaly?

Mnohé. Povídá se, že se dokázal proměnit z otrhaného chudáka v elegána, že dokázal kohokoliv přimrazit na místo, údajně uměl proměnit ruce v koňská kopyta nebo vybraným nešťastníkům přičarovat parohy.

Nejznámější pověst vypráví o tom, jak kouzelník Žito proměnil třicet svazků slámy ve vepře, které prodal nicnetušícímu pekaři Míchalovi. Přestože pekaře výslovně varoval, aby zvířata nepouštěl k vodě, pekař je vzal jednou k řece vykoupat. Nestačil se pak divit, když z řeky namísto vepřů vyplavaly jen snopy slámy! Rozzuřený pekař se vydal kouzelníka hledat, a když ho objevil spícího v krčmě, utrhl mu prý nohu. Za to ho Žito hnal před soud a vysoudil za utrženou končetinu nemalý peníz. Poté, co vychytralý kouzelník shrábl peníze, nasadil si končetinu zpátky a zvesela vyrazil do světa!

Kde se pověsti o Žitovi vzaly?

Takto kejklíře popisuje Alois Jirásek ve Starých pověstech českých, zřejmě se inspiroval článkem v časopise Květy, jehož autorem byl český folklorista Čeněk Zíbrt. Ten čerpal z latinsky psané kroniky Historie Českého království (Historiae Regni Boiemiae) od biskupa a historika Dubravia (Jan Skála z Doubravky). Dubraviova kronika z roku 1552 má být nejstarším pramenem, který záhadného kouzelníka Žita popisuje.

Dubravius kouzelníka poprvé zmiňuje v souvislosti se svatbou Václava IV. s Žofií Bavorskou v roce 1389. Žofiin otec tehdy přivezl do Prahy kejklíře a šašky, kteří měli za úkol rozveselit svatebčany. Kouzelník Žito se prý nenechal zastrašit a jednoho z kejklířů spolkl. Poté vyplivl jeho zablácené boty a na závěr spolknutého kejklíře, kterého vyplivl do kádě s vodou. Není vůbec jasné, na základě jaké povídačky vznikla tato legenda.

Zajímavé ale je, že autor Kroniky české (poprvé vydaná v roce 1543) Václav Hájek z Libočan o Žitovi nic nepíše, přestože byl známým vypravěčem, který se v podobných historkách přímo vyžíval. Jediná zmínka z Kroniky české, která by na Žitovu existenci mohla odkazovat, je příběh o soupeření porýnských kejklířů s těmi českými. To mohl být základ pověsti o tom, jak Žito spolkl kejklíře Jana Bavorského.

Mnoho historiků se mělo snahu přijít na to, kdo skutečně byl kouzelník Žito, a snažili se jeho osobu propojit s nějakou existující historickou osobností. Nikdo z nominovaných se ale nezdál být pravděpodobným kandidátem.

Nejblíže pravdě by pak mohl být historik Rudolf Urbánek, který v Kronice univerzity pražské (Chronicon Universitatis Pragensis) objevil pasáž o jakémsi šaškovi, jenž v roce 1393 vystupoval v podivném klobouku proti prodeji odpustků a brojil proti kněžím. Ačkoliv jméno šaška není uvedeno, mohlo by se jednat o Žita, který měl být přívržencem Jan Husa. Až Husovi odpůrci z něj pak měli udělat čaroděje.

Tuto teorii by pak podporoval i fakt, že Václav IV. byl proslulý spory s církví a dlouho držel nad Husem a dalšími kacíři ochrannou ruku. Podle Dubravia měl Václav IV. na svém dvoře černokněžníka, kterého si nakonec odnesl čert. Tato vyprávěnka pak dala vzniknout pověře, že Žito a alchymista Faust (16. století) jsou jedna a ta samá převtělená postava, neboť Faust stejně jako Žito končí podle legendy svůj život tím, že je jeho duše odvlečena ďáblem.

Fotogalerie

Komentáře

Mohlo by vás zajímat