Byl vůbec prvním koncentračním táborem pro politické vězně a nacisté si jeho vybudování pochvalovali natolik, že podle jeho vzoru stavěli i další. 22. března to bylo přesně 85 let od chvíle, co byl nedaleko Mnichova otevřen lágr Dachau.
Nesloužil jako vysloveně vyhlazovací, třeba s Osvětimí se v počtu obětí srovnávat nedá. I přesto však v Dachau dostihla smrt hned několik desítek tisíc lidí. Některé prameny hovoří minimálně o 25 tisících, jiné ale dokonce o bezmála dvojnásobku.
Místo plynu nemoci a hladomor
Důvod je prostý: Vězni v táboře přežívali v tak otřesných podmínkách, že po tisících umírali na bleskově se šířící nemoci, zejména tyfus, na podvýživu nebo třeba na totální vyčerpání, které spolu s nedostatkem jídla způsobovala těžká fyzická práce.
Děsivý pohled na vlak naložený mrtvými vězni.
Živnou půdou pro neustálé infekce byl především vysoký počet přítomných lidí. Ačkoliv byl tábor určen maximálně pro 5 tisíc vězňů, například v momentě osvobození Dachau zde spojenecká armáda našla 30 tisíc zbídačených jedinců.
Kromě již zmíněných politických vězňů nacisté v Dachau věznili také obyčejné zločince, homosexuály, Židy či tzv. „asociály“, mezi které se řadili zejména Romové. Postupem času sem bylo deportováno také čím dál více Židů a z konečného počtu 200 tisíc vězňů, kteří lágrem za celou dobu jeho existence prošli, jich byla přibližně třetina židovského původu.
V Dachau byli vězněni zejména političtí vězni, homosexuálové či Romové. Postupem času tam nacisté deportovali čím dál více Židů.
Slavní vězni Čapek a Peroutka
Přestože byl koncentrační tábor Dachau původně určen výhradně pro německé vězně, později sem nacisté začali deportovat obyvatele všech okupovaných zemí.
Nakonec ho tak nedobrovolně navštívilo i několik Čechů. Z těch známých lze jmenovat třeba malíře a spisovatele Josefa Čapka, který Dachau přežil a zemřel o několik let později na tyfus v lágru Bergen-Belsen.
Vězni v Dachau běžně umírali na vyčerpání, měli málo jídla, ale každý den museli tvrdě pracovat.
Dalším známým vězněm byl třeba publicista Ferdinand Peroutka, který byl do Dachau deportován jako silný kritik nacismu i samotného Hitlera, jehož se dokonce nebál nazývat lhářem.
Podle samotného Peroutky byl pro nacisty poslední kapkou článek, v němž sice pod nátlakem režimu uznal Hitlerovu moc, jenže zároveň důrazně odmítl, že by ho Češi měli následovat.
Vězni se v táboře doslova mačkali.
Jak život za zdmi Dachau vypadal, dokumentuje dvanáct kolorovaných fotografií, které zveřejnil server Jewishvirtuallibrary.org.
Není prý známo, kdy přesně série snímků vznikla. Podle některých již v roce 1933 krátce po otevření Dachau, experti se však domnívají, že jde o fotografie pořízené americkými vojáky po osvobození tábora v roce 1945.
Fotogalerie |
