Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz

    Spisovatel Vlastimil Vondruška přišel s knihou O svobodě myšlení

    Komerční sdělení

    Toto jsou komerční sdělení. Expres.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

    Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

    Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

    Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

    Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

    Autor zaměřující se na témata z českých dějin v ní dokazuje, že propaganda a dezinformace v dějinách existovaly vždy. Ale trochu jinak, než by si jejich největší bijci mysleli.

    Parlamentní listy dezinformační? Vyčítají nám i nevydané texty | foto: OUR MEDIA a.s.

    Autor zaměřující se na témata z českých dějin v ní dokazuje, že propaganda a dezinformace v dějinách existovaly vždy. Ale trochu jinak, než by si jejich největší bijci mysleli.

    Naopak historické srovnání ukazuje, že dezinformátory jsou často ti, kteří jiné z dezinformací vehementně obviňují. „Pokud se podíváte do té knížky a pak na vysílání některých veřejnoprávních médií, v podstatě velice snadno si zanalyzujete, jaké techniky se používají, abychom věřili zprávě, která nemusí být úplně uvěřitelná,“ řekl Vondruška při představování knihy na Primě CNN.

    Podle Vondrušky začíná opět platit vtip, že sice máme svobodu projevu, ale v demokratických zemích je i svoboda po projevu. Položil otázku, kdo bude rozsuzovat, zda se někdo mýlil nebo šířil dezinformaci. Nemluvě o tom, že některé údajné dezinformace se později ukázaly jako pravdivé. Na to poukázal i ve své knize. Obsahuje řadu příkladů, kdy se již v minulosti šířila demagogie prezentovaná jako pravda, například co se týče přerodu Česka v katolickou zemi po třicetileté válce. Technické prostředky se podle něj mění, ale metody ne. A vzdělání na dezinformace funguje mnohem lépe než vyhlášky úřadů, míní Vlastimil Vondruška. Také rozporoval, že by dezinformace byly lákavější než skutečné zprávy, to podle něj ještě nikdo spolehlivě nezměřil.

    „V minulosti sloužily dezinformace panovníkům, kteří je vypouštěli, aby zvýšili svou podporu mezi obyčejným lidem,“ vysvětloval spisovatel. „Takže se vždy vytváří určitá mlha motivací, klamů, lží, a ty se tedy podsunují lidem a ve jménu toho se zvedá prapor křesťanství, proletářského internacionalismu nebo evropanství,“ dodal s tím, že hesla se mění, ale metody manipulace zůstávají stále stejné.

    Roli, kterou dnes hrají média, dříve sehrávaly například kazatelny. A i v minulosti podle Vondrušky existovali „elfové a bonzáčci“, kteří poslouchali, co se mezi lidem děje, a potom udávali.

    V knize zmiňuje i argumentační triky a postupy, jak ovlivňovat veřejné mínění. „Pokud se podíváte do té knížky a pak na vysílání některých veřejnoprávních médií, v podstatě si velice snadno zanalyzujete, jaké techniky se používají, abychom věřili zprávě, která nemusí být úplně uvěřitelná. Ale protože je důležitá pro naše panovníky, my ji musíme podat tak, abychom z ní vytrhli jenom tu část, kterou chceme vložit lidem do jejich hlav,“ tvrdí Vondruška, původní profesí historik.

    Na pozoru bychom se tedy měli mít před médii, která prezentují určitý názor a jiné odmítají jako zlo nebo dezinformace. Takových médií přibývá, i Vondruška ve své knize cituje teorii politologa Harolda Lasswella, že hlavním posláním médií je dnes šíření propagandy.

    V Česku se takovému pojetí ideologické žurnalistiky v současnosti nejvíce blíží projekt zvaný Deník N. Za dobu své existence se vyprofiloval jako jednoznačně politicky orientovaný, kritizuje vládní koalici, prezidenta Zemana, Rusko a všechny, kteří dostanou od jejich spřátelených neziskovek nálepku „dezinformátor“.

    Nebude na škodu připomenout si historii tohoto projektu. Původní „mateřská“ platfoma Deníku N vznikla na Slovensku koncem roku 2014, kdy někteří novináři, kteří nesouhlasili se vstupem finanční skupiny Penta do vlastnické struktury vydavatelství Petit Press (vydavatel deníku SME), odešli ze SME a přišli s Denníkem N. Celé to mělo punc dramatického boje za svobodnou žurnalistiku. A v tomto tématu jsou dodnes považováni za ikony, šéfredaktora Matúše Kostolného s oblibou zvou třeba i do ČT.

    Zajímavé je podívat se na ekonomiku Denníku N. Od počátku roku 2015 až do půliky roku 2017 vykazují ztrátu (až ve stovkách tisíc eur). Kromě toho se pyšní tím, že Denník N získal grant za projekt vzdělávacích příruček pro střední školy a dalších několik grantů od Googlu, opět v řádu stovek tisíc eur. Nezávislá žurnalistika se tedy vyrábí převážně za darované peníze a pak je otázkoua, jaká je taková nezávislost.

    Vydavatelem Denníku N je společnost N Press s.r.o., která má základní jmění pět tisíc eur. Jedním ze dvou největších spoluvlastníků této s. r. o. je společnost Denník N, a.s., se základním jměním 26. 100 eur. Akcie jsou na jméno, čili z obchodního rejstříku se konkrétní akcionáře nedozvíme. Co je možná vůbec nejzajímavější, hned na počátku vstoupili do N Press s.r.o. investoři z firmy Eset, a to částkou ve výši 1,2 mil eur, za což získali 51 procent akcií.

    Projekt, který se tváří jako vydavatelský underground, jakýsi mediální Jánošík, hned obdrží do vínku částku ve výši cca 30 milionů českých korun. S takovou vatou se samozřejmě i ten nezávislý underground hned dělá lépe, ale připomeňme si, že redaktoři deníku odešli ze SME právě kvůli obavám ze vlivu vlastníků na obsah. A nyní bez obav dali investorům z jedné firmy většinu…

    Z pohledu investora –- dát peníze do takto nejistého podniku je hodně odvážné, a pokud připustíme, že lidé z Esetu nenakládají se svými penězi jako šílenci, je na místě otázka, co od toho očekávali.

    Tolik tedy k budování svobodné žurnalistiky u sousedů. Obsáhle o tom hovoříme proto, že v roce 2018 byla vytvořena česká obdoba, Deník N. Deník N je vlastněn ze dvou třetin českou nadací Independent Press a z jedné třetiny slovenským Denníkem N, respektive jeho vydávající společností Denník N a.s.

    Většinový podíl 66,6 % akcií společnosti N media, která vydává toto médium, drží prostřednictvím společnosti Independent Press osm investorů. Kromě majitelů nakladatelské skupiny Albatros, manželů Silke a Jaroslava Horákových, jde o podnikatele Martina Vohánku, finančníky Libora Winklera, Jana Žůrka, Ondřeje Fryce a byznysmaeny Martina Hájka a Libora Malého. Ke každému z těchto jmen najdeme ve veřejných zdrojích zajímavé informace. Zbývající třetina patří prostřednictvím slovenského Denníku N většinově zakladatelům tamní antivirové společnosti Eset.

    K firmě Independent Press (IČ: 07253737) je zajímavé dodat, že předmět její činnosti je v OR definován jako „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. Souvislost s názvem přeloženým jako „nezávislý tisk“ necháme na fantazii čtenáře.

    Cesta může vést přes nadaci s podobným názvem: „Nadace Independent Press“ (IČ: 09721291). Tato nadace je navázaná na realitní akciovku stejného jména. Má však zajímavější definici činnosti: „Účelem Nadace je zajistit dlouhodobou dostupnost svobodně formulovaných, názorově rozkročených informací, sehrávající roli kontrolního mechanismu demokracie, a přispívat tak ke kultivaci, osvětě a vzdělávání společnosti.“ (Obě informace lze ověřit v obchodním rejstříku). Finanční toky mezi firmou a nadací by určitě bylo zajímavé prozkoumat.

    Deník N na český mediální trh vstoupil na podzim 2018 crowdfundingem, v němž údajně získal téměř 5 500 předplatitelů, kteří na jeho rozjezd přispěli částkou sedm milionů korun. Tištěná verze deníku vychází pětkrát týdně od pondělí do pátku ve formátu A3 a rozsahu 16 stran a představuje výběr toho nejdůležitějšího z placeného webového obsahu.

    Redakce je složena z padesáti tvůrců obsahu. To je na novinový underground, nechávající na sebe sbírat čtenáře, překvapivě vysoké číslo.

    Šéfredaktorem je Pavel Tomášek (dříve ve stejné pozici na Aktuálně.cz). Provozní ředitelka je Eva Romancovová , dříve známá jako „rozjížděčka“ Centra proti terorismu a hybridním hrozbám na Ministerstvu vnitra, které mělo ambice rozbíjet dezinformační narativy, a během pár měsíců vyšumělo.

    Najdeme zde i mnohá další výrazná jména, třeba známou bojovnici proti Kremlu a fanynku čečenských separatistů Petru Procházkovou. Další ozdobou redakce je Jan Moláček, známý mediální turista po mnoha redakcích a vyznavač hodnot liberální demokracie, který v poslední době zaujal svou hrdostí na udání asistenta poslance Foldyny kvůli napsání několika článků o migraci a nekompatibilitě civilizací.

    Další výraznou postavou redakce Deníku N je Renata Kalenská, oddaný a nekonfliktní držák na mikrofon pro kavárenské hvězdy, jako jsou bývalá soudkyně a senátorka Eliška Wagnerová, soudce Baxa, nebo expert na prezidenta Trumpa Tomáš Klvaňa. Jednou z perel její tvorby je až servilní rozhovor s Džamilou Stehlíkovou, nebo rozhovor s Babišovou oponentkou v ANO Helenou Válkovou. ,

    Do redakce Deníku N rychle zapadl mladý redaktor Jakub Zelenka, který ještě na Aktuálně.cz dostal v roce 2018 Novinářskou cenu (udělovanou nadací Open Society Fund z rodiny neziskovek spekulanta George Sorose) za příručku, jak bojovat s „dezinformacemi“.

    Souputníkem v nahánění dezinformátorů je mu třeba redaktor Jan Tvrdoň, který působil jako vedoucí projektu Demagog.cz, jenž se prezentoval jako rozhodčí platforma pro lži a manipulace ve veřejném prostoru. V podstatě jde o obdobnou špiclovací aktivitu, jakou provozují Konšpirátori.sk, Neovlivní.cz, Manipulátoři.cz a mnohé další webové platformy.

    Všichni, kdo se kolem Deníku N pohybují, od redaktorů po sponzory, se vehementně zaštiťují ušlechtilými řečmi o snaze „zajistit dlouhodobou dostupnost svobodně formulovaných, názorově rozkročených informací, sehrávající roli kontrolního mechanismu demokracie a přispívat tak ke kultivaci, osvětě a vzdělávání společnosti“.

    Jak ovšem ono „názorové rozkročení“ v provedení Deníku N (i Denníku N) doopravdy vypadá, se může přesvědčit každý, kdo zabloudí na jeho stránky.

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 19. listopadu 2021. Anketa je uzavřena.

    • Super
      5
    • Haha
      0
    • Cože
      0
    • Trapas
      0
    • Sladký
      0
    • Tvl
      0