Komentář: Okamura na Hrad? Jen hra na Zemana a Babiše. Zatím!

Předseda SPD Tomio Okamura nevyloučil, že bude kandidovat v prezidentských volbách. Od Okamury, jehož hnutí se veze na rostoucí vlně popularity, se jedná o promyšlený politický tah, kterým ve vhodnou chvíli vyvíjí tlak na stávajícího prezidenta Miloše Zemana a vítěze voleb Andreje Babiše.

Zemanovi Okamura v podstatě vzkázal: Promluv s Andrejem, pokud nechceš mít v blížících se volbách kandidáta, který ti nejen sebere hlasy, ale možná i zajistí porážku.



Babiš si Okamurův vzkaz zase může vyložit tak, že by netaktickým postupem mohl ztratit přízeň prezidenta Zemana, což by se projevilo v procesu vzniku a jmenování vlády. Celá situace by začala zavánět patem, ze kterého by poražená část politického spektra začala obviňovat koho jiného než právě především Babiše.

Politický poker rozehrán

O co nyní půjde, je nalezení takového politického aranžmá, jež by bylo pro všechny tři obhajitelné i výhodné. Politická realita a volební výsledky bude všechny tři aktéry motivovat k dohodě. To není nic jiného než pragmatické vidění politiky, se kterým mají Zeman, Babiš i Okamura bohaté zkušenosti a které tvoří součást jejich politické výbavy.

Svým postojem tak Okamura narýsoval trojúhelník, v němž se v nadcházejících týdnech bude dít zajímavá politická hra. Vyjít z ní mohou všichni tři jako svého druhu vítězové. V případě ztrát ale mohou ty největší počítat Zeman s Babišem. Okamura by ze zálohy naopak mohl nabírat další procenta a růst popularity.

Samozřejmě, že v kroku Okamury je i kalkul, jak zamlžit a dostat do pozadí vynořivší se skandály s údajně nezaplacenými daněmi a finanční situací v hnutí SPD. Je to podobný a osvědčený přístup, který uplatňují politické star vzešlé z podnikatelského prostředí. Když se Donald Trump začal už nesnesitelně topit ve vlastních skandálech v Bílém domě, vytáhl kartu zlého „rakeťáka“ Kima jako největšího nepřítele USA a lidstva a rázem otočil kormidlo zájmu médií jinam. Obdobně obratně si umí počínat i Okamura.

Kandidát na českého Trumpa?

Okamura má s Trumpem ovšem společné daleko podstatnější rysy. Trump svůj vzestup budoval systematicky a poměrně dlouho. Na začátku se mu všichni smáli. Vnímali jeho pokusy získat nominaci a prezidentský úřad jako určitou kuriozitu, jež nemá šanci na úspěch. Když Trump nominaci získal, tak mediální a politický mainstream vykřikoval, že přece nemůže vyhrát. Výsledkem bylo Trumpovo vítězství a zisk úřadu prvního muže americké administrativy. Tomio Okamura ví, že takhle se „dělá prezident“. Že v éře, kdy postoje a emoce jsou důležitější než cokoliv jiného a kdy rozhodující je schopnost získávat popularitu v mediálním matrixu, je všechno možné.

Jsem váš kámoš a chci být prezident

Zatím to nevypadá na možnou a přesvědčivou podporu většiny české veřejnosti. Jenomže 10,64 % získaných okamurovci ve volbách se nevzalo z ničeho, a když se k tomu připočítá rozpad původního hnutí Úsvit a schopnost vybudovat během dvou let novou strukturu, pak je tento výsledek solidním základem jak pro nějakou formu vládního angažmá, tak pro budoucí politické úspěchy, možnou prezidentskou volbu nevyjímaje.

Pokud bude Okamura svůj obraz sympaťáka, jenž naslouchá a řeší skutečné problémy lidí, systematicky budovat jako doposud a zároveň se mu podaří být dostatečně „teflonový“ vůči všem skandálům, pak je jeho budoucí zvolení do úřadu prezidenta pravděpodobnější, než by se nyní zdálo. Prozatím se však jedná především o dobře vykalkulovanou hru na Zemana s Babišem.

Fotogalerie





Komentáře

Expres.cz