Komentář: Hlasování o vládě jako „parlamentní divadlo“, opozice neměla hlasy ani plán

Jednání o nedůvěře vládě v kauze Andreje Babiše | foto: iDNES.cz

Spekulativní reportáž o údajně zmizelém synovi předsedy vlády a jeho nedobrovolném držení v zahraničí měla vyvolat vládní krizi a odstavit stávajícího premiéra Andreje Babiše „od válu“. Události posledních dvou týdnů však naplnily klasický bonmot o rozdílu mezí tím, jak se události jeví a jaké ve skutečnosti jsou.

Žádná vládní krize nakonec ani nezačala, vládě ANO a ČSSD s tolerancí KSČM nebyla vyslovena nedůvěra. Janu Hamáčkovi se prozatím podařilo udržet podporu sociální demokracie vládnímu angažmá i se stávajícím premiérem v čele a předčasné volby ve skutečnosti žádná ze stran nechce. Voliči se tak několik dní stali svědky vybičovaného politického divadla a kouřové clony, kdy mnozí deklarovali záměry, které si ve skutečnosti nepřejí nebo pro ně nemají dostatečnou podporu.

Odpůrci stávajícího premiéra v různých obměnách opakovali, že předseda vlády musí mít kredit i u opozice. V situaci, kdy se Andrej Babiš, přes kontroverzní kauzu Čapí hnízdo, drží na vrcholu popularity, působí tento argument poněkud tristně. Premiér a jeho vláda musí mít především důvěru Poslanecké sněmovny a voličů. Ve vyhrocené politické atmosféře bývá součástí normálního politického provozu nejen v ČR, ale i v zahraničí drtivá kritika premiéra, takže Babiš v tomto nepředstavuje žádnou anomálii. Stačí se podívat na příklady Velké Británie nebo Maďarska. Kdyby navíc nebyla přehnaná konstatování opozice, že většina věcí v oblasti politické agendy nefunguje nebo funguje špatně, pak by Babiš jen těžko mohl být na vrcholu žebříčku popularity politiků a hnutí ANO by nevykazovalo v předvolebních průzkumech stabilní podporu voličů.

Hlasování jako test soudržnosti ČSSD

Po odvysílání sporné reportáže vystoupila celá opozice v jednom šiku s požadavkem na odchod premiéra Andreje Babiše, resp. vyslovení nedůvěry jeho vládě. Cílem bylo vyvinout tlak zejména na vládní ČSSD a spolehnout se na její vnitřní rozpory. Jakmile ale Tomio Okamura jako lídr SPD poněkud vycouval z opoziční mašinérie a dal najevo, že za určitých okolností může ČSSD nahradit právě SPD, stáli sociální demokraté v podstatě před volbou, zda se po několika málo měsících od vstupu do vlády dobrovolně odstřelí, nebo u nich zvítězí elementární politická racionalita.

Premiér Andrej Babiš (vlevo) hlasuje proti nedůvěře vládě 23. listopadu 2018 v Praze na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny.

Premiér Andrej Babiš (vlevo) hlasuje proti nedůvěře vládě 23. listopadu 2018 v Praze na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny.

To zásadní, co scénáři pádu Babišovy vlády chybělo, je dohoda opozičních stran o dalším postupu. Andrej Babiš jasně trval na tom, že zůstane premiérem, a poté, co jej přímo podpořil i prezident Miloš Zeman, neměl žádný důvod sám odstupovat. ČSSD se tak nakonec v podstatě rozhodovala o tom, jestli bude vláda pokračovat s ní, nebo bez ní.

Hamáčkův taktický manévr o odchodu ze sálu při hlasování a deklarované podpoře rozpouštění Sněmovny, což by znamenalo vypsání nových voleb, byl pak jen kouřovou clonou při vědomí, že vláda hlasování ustojí a rozpuštění Sněmovny není na pořadu dne. Sociální demokraté svým postojem nevyslali ani zvláštní distanc přímo k Andreji Babišovi. To, že má část ČSSD s Babišem problém, totiž její voliči vědí minimálně od května roku 2017, kdy ho tehdejší premiér Bohuslav Sobotka krkolomným způsobem vystrnadil z vlády. I za tento nepromyšlený krok sociální demokracie poté zaplatila volebním debaklem. Odvolaný ministr financí se po úspěchu ve sněmovních volbách vrátil jako premiér. Současné Hamáčkovy „vlny“ tak ve vztahu k voličům ČSSD ani Babišovi nemění v podstatě nic. Pokud by se však Hamáček zachoval podobně jako Sobotka a nechal Babiše padnout po druhé – tentokrát jako premiéra, je pravděpodobné, že by to jeho strana opět odskákala, a to s fatálnějšími následky.

Praha 23. listopadu 2018, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, jednání o nedůvěře vládě v kauze Andreje Babiše, Karel Schwarzenberg.

Praha 23. listopadu 2018, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, jednání o nedůvěře vládě v kauze Andreje Babiše, Karel Schwarzenberg.

Předčasné volby ve skutečnosti nikdo nechce

Narychlo iniciované hlasování o nedůvěře v rozjitřené atmosféře by opoziční strany mělo přimět k akceptování principu, že Babiše lze regulérně porazit pouze ve volbách. Pro opozici je zároveň daleko prozíravější počkat si na jednotlivé výsledky vládního angažmá a zbrojit na řádné volební klání.

Pokud by se totiž podařilo vládu složit bez „plánu B“, mohl by Babiš z opoziční nálože dále těžit a vyjít z nových voleb ještě silnější. Předčasné volební klání by totiž spíše uškodilo všem politickým trpaslíkům, včetně sociální demokracie, přičemž není vůbec jisté, že by nějak významně ubralo hlasy Andreji Babišovi a hnutí ANO.

Praha 23. listopadu 2018, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, jednání o nedůvěře vládě v kauze Andreje Babiše, Andrej Babiš.

Praha 23. listopadu 2018, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, jednání o nedůvěře vládě v kauze Andreje Babiše, Andrej Babiš.

Sociální demokracie svým postojem sice neudělala nějaký další zásadní krok k vlastní záchraně, ale vnitrostranické vítězství současného předsedy Hamáčka dalo alespoň do březnového sjezdu straně naději, že se nepotopí jako Titanic.

Uzavření kauzy „Čapák“ je v zájmu premiéra

V klidu ale nemůže zůstat ani stávající premiér. Dokud kauza Čapí hnízdo nedospěje k pravomocnému rozhodnutí soudu, případně státního zástupce, může být téma opakovaně recyklováno s každou novou reportáží, výpovědí nebo únikem ze spisu. Konečné slovo přitom mohu mít pouze orgány činné v trestním řízení. Hysterické výkřiky opozice se přesto mohou opakovat s ještě větší intenzitou, a to v situacích, kdy se to Babišovi může nejméně hodit. Teprve další měsíce definitivně ukážou pro koho a v jaké míře se kauza Čapí hnízdo promění v hořké plody.

Fotogalerie

Komentáře