Každá doba má totiž osobnosti, které mají zvláštní cit pro mladé lidi a rozumí jim, přestože jsou už sami v letech. Mezi takové patřil třeba „papež mládeže“ Jan Pavel II. Obrazně řečeno mu stačilo lusknout prstem a na jeho výzvu se setkávaly milióny mladých lidí z celého světa. I zamilovaní.
Už ve třetím století za vlády císaře Claudia II. Gothica, kdy byli křesťané pronásledováni, byl podobně naladěn i italský biskup Valentýn z Terni. Podle císaře tehdy neměli ženatí muži v armádě tak dobré výsledky jako ti svobodní a proto budoucím vojákům zakazoval vstup do manželství.
Valentýn ale zamilované tajně sezdával. A měl upřímnou radost z lásky mladých párů, které obdarovával květinami z vlastní zahrady. Svatovalentýnská kytice se tak stala symbolem svátku Valentýna, dne zamilovaných...
Dávat palec svátku Valentýna nebo tuzemskému prvomájovému polibku zamilovaných pod kvetoucím stromem je i pro kněze těžká volba. Navíc, kdekdo má obě data za docela zbytečný zvyk, zamilovanost totiž nepotřebuje extra reklamu. Ale pokud jde o příležitost projevit si něhu a náklonnost, každý svátek je dobrý. Když se jím utužuje se láska a často obnovuje i rozbitý vztah.
Kněze si mnozí rádi dobírají, jak se to má s Valentýnem a celibátem. Žertem odpovídám:„celibát – nelíbat!“.
Ale i církev má bohatou zásobu duchovních, kteří žijí v manželství a mají děti. Nejde přitom o žádnou revoluci ve Vatikánu. Církev má totiž ve světě rozmanité typy obřadů, takzvaných ritů. Třeba řeckokatoličtí kněží se běžně žení. My, kteří geograficky žijeme v oblasti římskokatolického ritu, historicky respektujeme celibát.
Říkám „historicky“, protože nejde o biblický příkaz a v prvních stádiích křesťanství měli i kněží západní části církve manželky! Teprve další vývoj uzákonil celibát. Snažíme se žít stylem Ježíše Krista, který byl vlastně celibátníkem. Ale protože se jedná o nařízení západního, tedy římského církevního práva a není to tak úplně jednoduché, možná jednou půjde jen o dobrovolné rozhodnutí. Nebo také ne. Kdoví.
Ať tak či onak, zamilovaní dnes mají svůj svátek. Víc než tisícovky za drahé dárky a tučné příjmy obchoďáků postačí, že se přijímají a mají rádi takoví, jací jsou. Stačí jen umět vzájemně si odpouštět a nerozcházet se pro nafouknuté banality, kdy chce mít každý jen tu svoji pravdu. Každého dne bez Valentýna by přece byla věčná škoda!
Fotogalerie |