Václav Klaus se opět chopil pera. Ne že by tedy znovu nějaké odcizil, tentokrát jen sepsal své zážitky z cesty na konferenci do ruské Soči. Výsledek je nefalšovaným literárním klenotem. Podobně kvalitní fúze cestopisu a oslavné autobiografie se nedopouštěl ani velikán žánru Karel Čapek v dobách své největší slávy.
Fotogalerie |
Téměř až intimní výpověď českého exprezidenta na několika málo řádcích neopomene nic, čím tento intelektuální gigant během své kariéry světu přispěl.
Při četbě čtenáři vstávají chlupy na zádech v téměř až posvátné úctě z pochopení, jaké to je být Václavem Klausem. Jaké jsou tedy klíčové teze díla, které by s čistým svědomím mohlo a hlavně mělo aspirovat na veškeré myslitelné literární ceny?
Zklamání z absence moře
„Buď nečtu dobře pozvánky, nebo nejsou moc jasné. Myslel jsem, že jedu do Soči a těšil jsem se na klidné procházky na břehu Černého moře. Na letišti mne posadili do auta a jeli jsme do hotelu, ve kterém se koná konference. Cesta byla hezká, ale nekonečná, moře v nedohlednu.“
Klaus doplácí na to, že nečte pozvánky na akce, které se rozhodne poctít svou přítomností. Bohužel pak zažívá hořké pocity, že konference v Soči, stejně jako olympiáda v Soči, není v Soči.
Srovnání Ruska s Krkonošemi
„Říkám-li obří, myslím tím např. to, že je chodba v přízemí čtyř částí hotelu dlouhá půl kilometru. V Alpách (ani Krkonoších) bychom něco takového nenašli.“
Václav Klaus popisuje hotel, kde byl ubytován se vší velkolepostí. Jinde než v Rusku by toto nebylo možné. Ani v Krkonoších, což je na tom všem nejvíce neslýchané.
Seznam osob, které Klaus nezná, ale ony jeho ano
„Sestava účastníků asi z 20 zemí je velmi slušná, ale moc jich neznám. Kupodivu oni znají mne. Přichází za mnou.“
Klausova pověst ho předchází. Samozřejmě, že každý účastník konference je obeznámen s velikostí českého exprezidenta a těší se jeho přítomnosti. Mezi osobami, které Klause znají, ale on je nikoliv patří například:
- Americká profesorka, která si vzpomíná, že moderovala Klausovo vystoupení před plným sálem Georgetown University ve Washingtonu
- Americký profesor, který Klausovi připomínal, že ho vedl na pódium, když v Bostonu na Tufts University dostával čestný doktorát
- Kdosi, kdo vzpomínal na Klausovu přednášku na Stanford University v roce 1997
- Jeden Rus, který Klausovi říkal, že ho slyšel mluvit před týdnem na Rhodosu, atd., atd
Varování před -ismy
Klaus jako známý bojovník proti všelijakým -ismům nezapomněl před jejich nebezpečím varovat ani na konferenci v Soči. Za fatálně chybné označil exprezident následující:
humanrightismus, multikulturalismus, environmentalismus, homosexualismus, kosmopolitismus a transnacionalismus.
Vzhledem k tomu, že Klausův příspěvek byl pojmenován, jak sám přiznává, pro leckoho překvapivě – The Threat is Us (Hrozbou jsme my sami), celé dílo můžeme považovat za exkluzivní ukázku nefalšovaného klausismu.
Rýpavá vzpomínka na Václava Havla
„Potěšilo mne, že byly vesměs s úsměškem hodnoceny „humanitární intervence“ (ještě že neznají „naše“ humanitární bombardování).“
S láskou sobě vlastní vzpomenul Václav Klaus na svého předchůdce Václava Havla.
Úvaha na téma oplocení
„Nezanedbatelnou věcí je, že je celý prostor hotelu obehnán plotem. I u nás vidím vilové rezorty těch bohatších, které jsou podobně oploceny. Směřujeme k tomu také? Až definitivně dorazí masová migrační vlna?“
Výrobci pletiva se dle jedné ze série Klausových neomylných prognóz jako jedni z mála mohou těšit na lepší časy.
Klausova představa nebe i pekla
„Všechno je to live vysíláno – celé hodiny – v různých televizních kanálech. Seděl jsem na pódiu vedle něho a „trpěl jsem“. Ne obsahem, ale délkou a svou ne-rolí v této diskusi.“
Jako výjev z politického ráje Klausovi musí připadat situace, kdy projev ruského prezidenta Putina byl po celé 4 hodiny jeho trvání živě přenášen. To se Klausovi povedlo vždy jen na Nový rok. Ne-role v diskusi je pak přesným opakem a alegorií klausovského pekla, kde on jako nejlepší diskutér nedostane možnost se vyjádřit.
Postesknutí nad nekonáním večeře
„Putin přijel se zpožděním 110 minut. Ukázalo se, že revoltovat jsem chtěl jedině já – všichni ostatní trpělivě čekali. Připravená galavečeře pro 300-400 lidí se k hrůze hotelového personálu díky tomu vůbec nekonala. Měla být v 8 hodin večer a v 11 hodin jsem viděl prázdný sál a vyšňořené číšnice smutně čekající, jestli se něco bude nebo nebude konat.“
Prezident Putin je v Rusku důležitější než večeře. Klausovi se to v Česku nepodařilo dotáhnout ani na úroveň dopolední svačiny.
Jazykově-literární rozbor ruské romanopisecké tvorby
„Tolstoj chtěl původně napsat knihu s názvem Vojna a svět, proto původně použil ruské „mir“, což je „svět“. Já vím, že tuto hříčku dnešní nové generace už neumí ocenit.“
Václav Klaus odhaluje hluboké základy svého vzdělání a znalost cizích jazyků. Zároveň lituje, že jeho talentů dnes již lidé nedosahují.
Opětovné zklamání z absence moře
„Valdajské fórum bylo zajímavé, hory krásné, lidé milí, jen to moře mi chybělo.“
Svůj příspěvek Václav Klaus uzavírá stejně jako jej započal dekonstrukcí černomořského mýtu. Ostatní návštěvníci konference v Soči však nemají důvod zoufat. Moře zde sice také neměli, ale zato měli možnost setkat se s Václavem Klausem. A to je víc než všechna světová vodstva.