Astronom David Latham už před časem prohlásil, že tahle planeta je naprostá záhada.
„Nevíme, jak se zformovala, ani jak se dostala na místo, kde je teď. Co víme je, že to nebude trvat věčně.“
V čem je vlastně problém?
Svět plný vřící lávy o 20% větší, než naše Země, obíhá kolem svého slunce ve vzdálenosti pouhých 1 600 000 kilometrů.
Z vesmírného hlediska je to nic. „Kepler do své hvězdy nakonec narazí,“ tvrdí astronom Dimitar Sasselov.
Jak může planeta obíhat takto blízko Slunce je ovšem nejasné. Nejasný je i její vznik.
Slunce bylo totiž původně mnohem větší, a pokud by Kepler obíhal po stejné trajektorii, obíhal by v podstatě uvnitř Slunce, což je nemožné.
„Planeta se nemůže zformovat uvnitř Slunce. Ale nemohla se zformovat ani ve větší vzdálenosti a pak se přesunout, protože by narazila rovnou do Slunce. Je to absolutní záhada,“ vysvětluje Sasselov.
Pokud je to absolutní záhada a vědci si nevědí rady, nezbývá, než si zaspekulovat.
Takže tu máme planetu přesně ve vzdálenosti, kdy se vše na jejím povrchu taví a odpařuje a zbývá jen tekutá láva. Přirozenou cestou se na svůj orbit dostat nemohla, jak potvrzuje Sasselov.
Co když ji tam odtáhla nějaká vyspělá vesmírná civilizace?
Planeta byla podle astronomů původně větší, zřejmě plynný obr, jenže jeho atmosféra se vypařila vlivem blízkosti Slunce. Zůstalo jen jádro plné kovů, které se mohou hodit k lecčemus nejen mimozemšťanům, ale i nám.
Pokud se vám hypotéza zdá příliš odvážná, pak vězte, že možností hýbat planetami se zaobírají, samozřejmě na teoretické úrovni, i mnozí lidští odborníci.
Paul Birch napsal knihu s názvem Jak hýbat planetami a známý astrofyzik Niel DeGrasse před časem prohlásil, že není žádný důvod, proč by lidstvo nemělo začít posouvat planety.
Vlastně jeden důvod tu je, zatím to totiž neumíme. Ale už to, že nás to napadlo, znamená, že to mohlo napadnout i někoho jiného, kdo to na rozdíl od nás umí.
Kepler 78b je toho možná důkazem.
