Proč se chtějí Katalánci odtrhnout?
Katalánci jsou na tom podobně jako třeba Skotové v Británii. Zatímco Skotové by bez silné britské ekonomiky byli jen chudým ostrovním státem, u Katalánců je to obráceně. Je to území, které produkuje ohromné bohatství, odvádí do společného rozpočtu nejvíc peněz. Mnohem více, než kolik dostávají zpět. S příchodem ekonomické krize, která postihla celé Španělsko, se Katalánci začali ptát, jestli je pro ně výhodně ukrajovat z vlastního bohatství, když zbytek země nemusí utahovat opasky. Lidově řečeno mají Katalánci pocit, že je Madrid ekonomicky dojí a nedává jim za to nic zpět. Chtějí speciální daňové zákony, které by to změnily, ale ty by podle mnohých mohly přivést celé Španělsko k bankrotu. Kromě ekonomických důvodů jsou to také důvody historické. Katalánci chtěli po nové vládě vyjednat autonomní status (mají i tak rozsáhlou autonomii, ale chtějí jí víc), ale vláda s nimi odmítla jakýkoliv dialog. Místo toho následovaly jen zákazy a restrikce. A to přililo olej do ohně.
Policie se rozhodla, že bude dav rozhánět silou.
Proč vláda postupuje v zákazu referenda takto tvrdě?
Centrální vláda v Madridu se rozhodla zakročit poněkud nepochopitelně. Ohání se tím, že referendum je protiústavní. Místní policie je ovšem autonomní a odmítla se řídit přáním Madridu, aby referendum sama zrušila. Proto na její místo poslal Madrid své vlastní těžkooděnce. Ti se pochopitelně dostali do konfliktu s obyvateli, kteří se chtěli referenda zúčastnit. Následný tvrdý postup, který je dobře vidět v v mnoha reportážích, nepotřebuje další komentář. Tady je opět dobré připomenout Brity. Jejich vláda nebyla nadšena myšlenkou na odtržení Skotska, ale referendu v roce 2014 nebránila silou. Britští politici dobře věděli, že případný konflikt a použití síly by zbytečně vyhrotilo situaci a poškodilo obraz impéria ve světě.
Lidé pomáhají zraněným.
Chtějí se odtrhnout všichni Katalánci?
To zdaleka není jisté. Strany a hnutí, které měly v programu samostatnost Katalánska, nikdy neměly mezi tamními obyvateli většinu. I zde je podobná situace jako ve Skotsku, které sice hrozí odtržením, ale vůbec není jasné, jestli je pro tento krok většina obyvatel. I z tohoto důvodu se zdá nepochopitelné, proč vláda raději nenechala referendum proběhnout. Jeho výsledky mohly být různé, nebylo jisté, že převládnou hlasy pro odtržení. Nyní už se nepodaří zjistit, jak by referendum dopadlo, protože zásahem policie vlastně nebylo možné, aby se realizovalo v plném rozsahu. Dá se říct, že vláda svým tvrdým postupem jen nahrála příznivcům odtržení, protože její krok pobuřuje i obyvatele, kteří odchodu nebyli nakloněni.
V Barceloně došlo k mnoha potyčkám.
Co bude dál?
To je těžké odhadnout. Vláda tvrdí, že referendum neproběhlo, a jeho výsledky tudíž neuzná. Další vývoj bude záležet na tom, zda budou obě strany chtít konflikt eskalovat. Pokud vláda nezahájí s Katalánci seriózní dialog a bude dál pouze pomocí policie vynucovat status quo, mohou se radikální křídla mezi separatisty uchýlit i k různým nelegálním, nebo v krajním případě dokonce ozbrojeným akcím. Tak daleko nejspíš situace nezajde, ale stát se může leccos. Separatisté se dokonce mohou formálně pokusit vyhlásit nezávislost a pak je opravdu ve hvězdách, jaký by byl další vývoj. Z hlediska státu je jediný rozumný vývoj okamžitý dialog a snaha situaci řešit jinak než pendreky a obušky.
Co na to svět? A Česko?
Evropská unie k řeži v Katalánsku zatím mlčí. Politici mají hrůzu z toho, že by se mohlo Španělsko rozdělit, což by byla další rána evropské integraci. Dá se říct, že přední evropští státníci až na malé výjimky s vládou v Madridu takříkajíc drží basu. Nikomu se tedy příliš nechce vyjadřovat k záběrům, které obletěly svět. Radost mají naopak v Kremlu nebo třeba euroskeptik Nigel Farage. Evropští státníci tak strkají hlavu do písku, což ovšem jen ukazuje na to, že své řeči o demokracii nemyslí nijak vážně, když přijde na situaci, která se jim nehodí. A paní Merkelová a ostatní „ šiřitelé dobra“?Tam se zatím všeobecně mlčí a dělá, že se vlastně nic neděje.
A čeští politici? Kromě několika prázdných frází o demokracii a nesilovém řešení byla překvapivá reakce ministra vnitra Milana Chovance. Ten záběry těžkooděnců řádících ve školách a na ulicích a kopajících do žen, dětí i psů svým způsobem zpochybnil. „Četl jsem to někde na internetu. Musíme si počkat, zda nejde o fake news. Pokud by to ale byla pravda, bolelo by mě z toho u srdce,“ vyjádřil se pro TV Nova ministr, jehož úřad se zabývá pravdou – pod hlavičkou Centra proti terorismu a hybridním hrozbám. Naopak jednoznačně ostře na situaci reagoval předseda hnutí ANO Andrej Babiš. „Střílet zakázanými gumovými projektily do vlastních občanů jen kvůli tomu, že chtěli projevit svoji občanskou vůli, je něco, co zkrátka nepatří do civilizované Evropy,“ napsal v komentáři pro Expres.
Fotogalerie |
