Na tuhle událost se těšil každý fanoušek MMA v Česku i na Slovensku. Válka mezi Vémolou a Véghem, česko-slovenský zápas století. A nejen to, šéfům organizace Oktagon se podařilo sestavit našlapanou celou hlavní kartu i předzápasy.
Byl to večer plný zvratů. Pouhé dva zápasy z jedenácti rozhodlo až bodování rozhodčích, jinak ale fanoušci viděli jeden knokaut za druhým. Spoustu z nich museli rozdýchávat zápasníci, kteří byli považováni za favority.
Z pětice hlavních zápasů si ovšem fanoušci odnesli smíšené pocity. Rozhodně povedený byl zápas herce Jakuba Štáfka s Peterem Benkem, po nudném prvním kole se také skvěle rozjel boj mezi Polákem Bryczkem a Brazilcem Buscapem.
Pak ale přišlo zklamání v podobě dvou zápasů, které vzhledem k prestiži celé události nedopadly zrovna důstojně.
To když rozhodčí musel po pár vteřinách ukončit zápas miláčka fanoušků Gábora Borárose kvůli hluboké a masivně krvácející tržné ráně a následně v titulovém zápase taktéž během prvního kola záhadně skončil veterán UFC Viktor Pešta.
Jak se později ukázalo, vítěz Michal Martínek mu zlomil čelist.
Vrcholu večera, tedy zápasu století mezi Karlosem Vémolou a Attilou Véghem, nelze vytknout téměř nic, snad jen kromě dramatického nástupu, který vypadl z učebnic komerčního klišé.
Zatímco Attilovi živě zpíval Rytmus, který se sám pokoušel zápasit a skončilo to výsměchem, Vémola nastupoval za dramatického doprovodu skladby O Fortuna z díla Carmina Burana skladatele Carla Orffa. Jestliže má něco v člověku touhu vyvolat sklony bodnout si dýku přímo do srdce, je to zrovna tato hudba, jejíž poslání je však samozřejmě jiné než vyvolávat zdání napětí v komerčních zápasech, kde se točí miliony a diváci u toho jedí hotdog ze stánku.
Latinský text skladby O Fortuna, kterou si německý skladatel Carl Orff vybral ke zhudebnění, se datuje do dob kolem 12. století, pojednává sice o štěstí ve smyslu výhry, ale je spíše o bázni k bohu (v sobě samém) a odevzdání se člověka životu a smrti než o pomíjivém štěstí v drahé show.
Zápas mohl sice trvat déle, zase ale byl vyhecovaný na maximum a jeho průběh byl, alespoň pro Vémolu, jenž v posledních týdnech díky tomu zabíral každou první stranu, jistě nečekaný.
Nicméně možná i díky těmto fíglům, jak pozvednout divácký adrenalin, celý večer provázela vynikající atmosféra. Našlapaná O2 aréna fandila, bouřila, a když některý favorit fanoušků prohrál, vítězi uznale zatleskali. Zápas století byl třešničkou, dostal publikum do varu. Cítit byla i rivalita.
Pořadatelsky se galavečer povedl. Kaňkou ovšem bylo špatné ozvučení haly, kvůli němuž nebylo rozhovorům se zápasníky nebo jejich představování rozumět. Stěžovali si fanoušci jak na místě, tak i u televize.
Oktagon si humbukem kolem zápasu století každopádně nastavil hodně vysokou laťku, přestože „novodobí gladiátoři“ mají u sebe stále co zlepšovat, ať už to začíná například jen dobrým zvukem.
Uvidíme, zda ji některým z dalších galavečerů dokáže přeskočit.
Fotogalerie |