Karel Loprais se na dakarské rallye představil poprvé v roce 1986 a o dva roky později si připsal premiérové vítězství. Všechny triumfy, poslední v roce 2001, vybojoval za volantem kamionu Tatra, s jinou značkou v legendárním závodě nestartoval. Naposledy se na Dakaru představil v roce 2006, kdy rallye nedokončil.
Jméno automobilového závodníka Karla Lopraise je neodmyslitelně spojeno s kamiony Tatra a také se slavnou rallye Paříž–Dakar. Nejtěžší dálkovou rallye světa dokázal ostravský rodák, který zemřel ve věku 72 let, v kategorii nákladních vozů vyhrát šestkrát, i díky velkému smyslu pro fair play získal přezdívku „Monsieur Dakar“.
Se závoděním se Loprais rozloučil v roce 2006 a později pomáhal synovci Alešovi, který navázal na jeho vášeň pro soutěže i tatrovky.
Na start legendární soutěže z francouzské metropole ke břehům senegalského Růžového jezera se Loprais poprvé postavil v roce 1986, tehdy se mu ale do cíle dojet nepodařilo. Pětice českých vozů se pohybovala v první desítce a Loprais se v závěru vyšplhal až na medailové pozice. Jenže v předposlední etapě zapadla řada soupeřů v solisku a zatarasila trať. Jejich vyprošťování trvalo až do rána, Loprais a ostatní nestihli start do poslední etapy a byli diskvalifikováni.
Doplatili tak nejen na nedostatek zkušeností, ale též na velkou ochotu, se kterou pomáhali soupeřům z bažin.
„Šlo o minuty, a kdyby svítalo, časovou kontrolu bychom stihli,“ vzpomínal na neslavnou premiéru Karel Loprais, který si ale chuť spravil hned následující rok, kdy dojel druhý.
V ročníku 1988 jeho nová čtyřkolová Tatra 815 se startovním číslem 607 ukázala všem soupeřům záda a Loprais se mohl radovat z prvního vítězství.
Začátkem 90. let kralovaly pořadí kamionů italské hasičské speciály Perlini, Loprais s kopřivnickým kamionem přesto skončil dvakrát čtvrtý a v roce 1993 dosáhl dokonce na třetí příčku.
V následujícím ročníku Karel Loprais mezi nákladními vozy podruhé triumfoval, když za sebou nechal nejen soupeře s kamiony Hino či Perlini, ale i většinu osobních vozů. Jeho tatrovka se startovním číslem 401 byla celkově šestá, což je výkon, který už po Lopraisovi žádný „kamionista“ na Dakaru nezopakoval. V následujícím roce Lopraisova tatra vítězství obhájila, v roce 1996 byla stříbrná. Vítězství s pořadovými čísly čtyři, pět a šest přišla v letech 1998, 1999 a 2001.
Dakar jel Loprais celkem devatenáctkrát a v jedenácti případech stál na stupních vítězů. Jednou chyběl v cíli kvůli nehodě, dvakrát ho zastavila závada a naposledy, v roce 2006, nedokončil kvůli bolestem žeber a zad, což byly následky havárie z ročníku 2003.
I dnes zůstává Loprais třetím nejúspěšnějším účastníkem Dakaru, vícekrát vyhráli jen Francouz Stéphane Peterhansel (šestkrát mezi motocykly, osmkrát mezi automobily) a Rus Vladimir Čagin (sedmkrát mezi kamiony).
K závodění se přitom Loprais dostal víceméně náhodou, před Dakarem měl zkušenosti maximálně z orientačních soutěží. Během práce v Tatře, kde začínal v 18 letech jako montér a postupně se vypracoval na zkušebního řidiče, ale získal pověst schopného šoféra. A znal dokonce poušť.
„V Libyi a Angole jsme testovali nákladní tatrovky, nové modely 815. Jezdili jsme po okrajích pouště, dělali srovnávací testy. Ale do vysokých písečných dun nás zahnali až při závodě,“ vzpomínal.
V roce 1985 se dostal mezi řidiče, kteří testovali automobil pro dakarskou rallye a o rok později už seděl za volantem jedné ze dvou závodních šestikolových tatrovek. A na další dvě dekády se účast na Dakaru stala Lopraisovým osudem.
Za své výkony si otec dvou synů a milovník veteránů vysloužil řadu ocenění, v roce 2000 byl spolu s Františkem Šťastným vyhlášen vítězem hlasování o českého automobilového a motocyklového závodníka století. V roce 2017 mu prezident udělil medaili Za zásluhy.
