Úterý 19. března 2024, svátek má Josef

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz

    Kamil Fila o české tvorbě: Kosmo je hybrid, ale těším se na Masaryka. Může to být český Vlk z Wall Street

    Co si Kamil Fila myslí o české filmové kritice, sociálních sítích a sám o sobě? | foto: Expres.cz

    Kamil Fila platí za nejznámějšího, ale také za nejkritičtějšího českého filmového kritika. V rozhovoru o stavu české kinematografie se rozpovídal o absenci kvalitních žánrových filmů a snaze našich filmařů točit filmové hity. Prozradil také, na jaké premiéry se nejvíc těší a co si pustí, když si chce odpočinout.

    Několik let posloucháme, že česká kinematografie je v úpadku, že se u nás filmy točí podle jednoho vzorce. Jak to vnímáte vy?

    Česko je v tomhle zvláštní. My si pořád úplně neuvědomujeme, že jsme malá země, která není schopná produkovat filmové hity, přesto je tu neustálá snaha dělat právě je. Neříkám, že je špatně točit snímky jako Ženy v pokušení nebo Líbáš jako Bůh. Zároveň tady ale dlouho nebyl prostor pro jiné typy filmů, respektive ty menší končily jako úplný odpad bez zahraničního ohlasu. Naštěstí se pomalu objevuje trend festivalových filmů, díky kterým se o nás ví na zahraniční scéně.

    Čím to tedy je, že panuje obecný názor o úpadku?

    Došlo k poklesu návštěvnosti, ne tedy celkově, do kina chodí víceméně stabilně určitý počet lidí, ale točí se a kupuje se do distribuce víc filmů a mezi ty se diváci rozloží. Navíc drtivá většina českých filmů je nevýdělečných. Nemyslím si ale, že český film je v úpadku nebo že by stagnoval. Platí „pravidlo 10 %“, takže, když u nás ročně vznikne 40 filmů, a hodně povedené jsou tři nebo čtyři, přijde mi to v pořádku.

    Takže tu není s českými filmy žádný problém?

    Problém je v tom, že u nás neexistují žánrové filmy. Dříve se točily pohádky, sci-fi a fantastika, kvalitní detektivky, což v současné době úplně zmizelo. Druhá věc je, že tu nevznikají umělecké filmy s ambicemi prorazit v zahraničí.

    Může se situace žánrových filmů u nás změnit?

    Těžko, žánrové filmy totiž většinou nejsou levné. Budoucnost by ale mohly mít horory, ty tolik nestojí a v Česku pro ně najdete skvělé lokace a jejich produkce není tak náročná.

    V čem jsou současní čeští filmaři naopak silní?

    Je znát, že filmy jsou řemeslně lepší a dělají se výrazně profesionálněji. Tvůrci jsou poučenější západní kinematografií, což se projevuje třeba na dynamičtějším střihu a lepším zvuku. Ještě před deseti patnácti lety byly české snímky extrémně pomalé a zněly hrozně ploše.

    Čím je ten posun daný?

    Standardizací kin, respektive kino-zážitku, k jehož vytvoření je potřeba určitá technika. A filmaři si tu techniku koupí a naučí se s ní pracovat. Taky téměř vymizelo to, že by někdo malý film udělal amatérským způsobem.

    Kamil Fila o české kinematografii.

    Naopak televizní seriály se staly trendy záležitostí, sleduje je každý. Má u nás televizní produkce lepší podmínky?

    Česká televize má průzkum na to, že zdejší publikum chce domácí produkci. Takže se těch seriálů a filmů dělá hrozně moc, tudíž na ně je méně času, menší rozpočty a vývoj musí probíhat rychleji. Seriály na ČT beru jako vatu v programovém schématu, která nemá žádné ambice, a když už ano, tak je nemůže nikdy naplnit, protože vše vzniká za zlomkové rozpočty co v zahraničí, a to se bavíme i o evropských měřítkách.

    Sedí to i na aktuální počin Kosmo?

    To je podle mě hybrid. Měl to být osmidílný sitcom, mohlo to být skvělé, ale autoři byli donuceni to přetvořit to v minisérii čtyř čtyřicetiminutových filmečků a stalo se z toho něco neurčitého, utahaného, z dost násilně vycucaným humorem. Z rozhovorů, co hlavní tvůrce Tomáš Baldýnský poskytoval médiím, jsem měl dojem, že chce upozornit veřejnost na to, že za takových podmínek, jaké momentálně panují, nelze udělat nic skvělého, i kdyby člověk hodně chtěl a měl na to talent.

    A co třeba oceňovaná Pustina?

    To je HBO, úplně opačný případ. Nejsou vázáni sledovaností, svou tvorbou si budují prestiž. Můžou si dovolit vyčlenit na své projekty velké množství peněz a to je konkrétně na Pustině znát. Jsou tam skvěle vybrané lokace, dobře obsazení herci, je to nazkoušené, mělo to zřejmě i dobrého producenta, který zvládl udržet linku, i když se střídali režiséři. Je to do určité míry nápodoba zahraničních seriálů, zároveň je ale dostatečně dobře lokalizovaná na české prostředí. Za mě jediný český projekt srovnatelný se západní quality TV.

    Kdo je Kamil Fila?

    Kamil Fila se narodil 28. června 1980 ve Znojmě. Vystudoval teorii a dějiny filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Svými filmovými kritikami přispívá do českých médií pravidelně od roku 2003, působil v redakci serveru Aktuálně a také v kulturní rubrice týdeníku Respekt. Na volnou nohu přešel v roce 2016. Založil vlastní filmový web s názvem Ještě větší kritik, než jsme doufali. Ten funguje na bázi crowdfundingu, za přístup k veškerému obsahu si musíte zaplatit.

    Jak se vám líbil počin internetové televize Stream Semestr? Je specifický formou, celý se odehrává na obrazovkách počítačů telefonů.

    Pro mě to je objev roku, myslím si, že má velkou šanci vyhrát na Cenách filmové kritiky v kategorii Mimo kino. I když je tam jednoduchý příběh, důležité je, že se ten příběh odehrává v prostředí, které působí reálně a aktuálně. Ta forma je novátorská a nápaditá.

    V čem přesně?

    Tak například se nahrazují pravidla klasického filmového střihu překlikáváním mezi obrazovkami, na kterých se odehrává děj, což, uznávám, je trochu náročné na sledování. První díl jsem měl problém na to koukat, musel jsem to zastavovat, než jsem si zvykl na tu rychlost, pak jsem se ale na tom stal závislým a hrozně se těšil na každý nový díl a hodně mě překvapil konec.

    Čekají nás tedy další počiny tohoto formátu?

    To je jediné, co si říkám, nakolik je to opakovatelné. Určitě se o to někdo pokusí, ale bude to muset být komplikovanější. Bude asi třeba více kombinovat klasickou formu s objektivními záběry na postavy s touhle internetovou formou, kde sledujeme jen subjektivní rozhraní. A my si budeme muset zvyknout na to vnímat příběh na více úrovních i s tím, že si občas něčeho nevšimneme. Úplně jiný zážitek to pak bude v kině, kde si film nemůžete stopnout a celková projekce trvá déle, než jeden díl seriálu. Semestr přitom pasuje do internetové doby právě svou krátkostí, jeden díl má kolem 20 minut a je stvořen pro lidi, co neudrží pozornost. Odkoukat to jako 135 minutovou melodramatickou komedii v kině musí být radikálně jiný typ zážitku.

    Masaryk může být český Vlk z Wall Street

    Na jaký český filmový počin se aktuálně těšíte?

    Jsem zvědavý na Masaryka. Toho natočil Julius Ševčík, který touží být hollywoodským filmařem, co dělá české věci a fascinuje ho dekadence. Zároveň je to životopisný příběh, který ho držel v nějakých mantinelech. Myslím si, že by Masaryk mohl být takový český Vlk z Wall Street, jestli chcete reklamní nálepku. Taky jsem zvědavý na to, co vyjde z historického Křižáčka od Václava Kadrnky, u kterého je velká naděje, že z něj vyroste nový František Vláčil, nebo se o tom alespoň tak mluví. Ale bude to spíše Údolí včel, než Markéta Lazarová, tu by dnes nikdo nenatočil, stála by tak půl miliardy korun.

    A je něco v televizi, na co čekáte?

    Teď jsou v kurzu životopisné série, to jsme viděli u toho příšerného Mattoniho. Jan Bušta, který má za sebou hodinový filmeček Televise bude!, jenž byl grandiózně natočený v jednom digitálně pospojované záběru, teď připravuje třídílný film o Baťovi, ale nevím, v jakém je to stádiu. Jen vím, že by to mohla být osvěžující opozice právě k Mattonimu.

    Jen tak málo, nebo máte v merku ještě něco dalšího?

    Zajímá mě ještě Trpaslík, který podle mě může posunout hranice toho, jak vypadá seriálová tvorba ČT, navíc režisér Jan Prušinovský je jediný filmař, který je bytostně český. Všichni chtějí být jako někdo – Spielberg, Fincher, Tarantino - Prušinovský chce být český autor. České filmy má nakoukané a zároveň má skvělou pozorovací schopnost a vnímá, co se kolem děje. Myslím, že je to způsob, jak udělat dobrou komedii, která ale nebude hodná. To, že má Trpaslík zvláštní potenciál, si uvědomují i v ČT, takže ho nejprve uvedou na internetu a teprve pak v normálním vysílání.

    Máte vy vůbec nějaký srdcový film, u kterého si odpočinete a díváte se na něho bez hodnocení?

    Budou to snímky, co jsem nakoukal v dětství, jsem dítě 80. let. Miloval jsem filmy pro pamětníky, hlavně s Hugem Haasem, Vlastou Burianem a Oldřichem Novým. Vyrůstal jsem na věcech o Macourka a Vorlíčka a Lipského, hodně taky na Smoljakovi a Svěrákovi. Miluji Krotitele duchů a třeba Indiana Jonese. To jsou filmy, co člověk viděl stokrát, ale právě to je ten odpočinek, že už víte, co tam bude.

    Co je pro vás takový zásadní film?

    Dost zásadní film je pro mě Na Hromnice o den více, esence romantické komedie, vyprávěné z pozice muže. Hlavní hrdina se z cynického hajzlíka musí stát romantickým člověkem, což je přesně to, co ženy chtějí po svých partnerech, které na takové filmy vodí s sebou.

    Ještě nějaké vaše osobní libůstky?

    Měl jsem také období kung-fu filmů, to mi přišlo hodně uvolňující, protože člověk nemusí moc vnímat příběh a zároveň si při sledování akce trénuje mozek jinak, třeba v prostorové a pohybové inteligenci. Skvělé jsou také různé staré katastrofické filmy s Godzillou, v té destrukci světa je něco opojného, možná to člověku připomíná dětství, kdy chtěl řádit v dětském pokojíčku, ale nemohl ty hračky úplně rozbít. Godzilla může, dělá to za nás. A vy jí vlastně fandíte a chcete, aby lidstvo vyhynulo.

    Fotogalerie

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 0:05 čtvrtek 4. května 2017. Anketa je uzavřena.

    • Super
      19
    • Trapas
      11
    • Haha
      10
    • Sladký
      8
    • Tvl
      7
    • Cože
      6
    Vybrali jsme pro vás

    VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

    Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

    Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

    Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

    Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

    Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...