Před dvěma lety, 29. dubna 2014, se pro Josefa Rychtáře změnilo vše.
Fotogalerie |
Nevlastního syna pokáral, že nenavštěvuje hrob své matky.
„Nikdo z její rodiny na hrob nechodí. Nikoho jsem tady nepotkal. Dokonce jsem dospěl k závěru, že nikdo Ivetu nemiloval tak jako já. Nikdo. Ani pan Štaidl, její rodina a ani Artur. Nikdy ji nepřestanu milovat,“ sdělil nám Rychtář nad hrobem své manželky.
Jeho manželka Iveta Bartošová dobrovolně ukončila svůj život pod koly jedoucího vlaku. A i když to budou brzy dva roky, Rychtář stále uctívá její památku.
„K jejímu hrobu chodím pravidelně každého 29. v měsíci. Jinak každé dva až tři dny. Spíš sem chodím kontrolovat, jestli to někdo neničí. Musím ale říct, že jsem se s něčím takový nesetkal,“ svěřil se nám Rychtář.
„Kdyby všichni zapomněli, tak já nikdy,“ tvrdí říčanský podnikatel, který ale jedním slovem tvrdí, že Ivetina syna respektuje.
„Je to syn mé ženy. Získal jsem k němu přátelský vztah. Řešili jsem spolu chlapské věci. Byl jsem pyšný na to, že jsem k němu našel cestu. Pak mezi mnou a Arturem nastala nějaká bariéra a nevím jestli z jeho vlastní vůle nebo přičiněním jeho biologického otce,“ podivuje se Rychtář, který má výhrady hlavně k Arturovo hudební tvorbě.
A doufá, že dobře vynaloží s dědictvím po své mamince. „Byl bych rád, kdyby s těmi finančními prostředky naložil zodpovědně a se vzpomínkou na mámu, protože díky ní k tomuto obnosu přišel,“ ukončil Rychtář.
