Temperamentní herec Josef Bláha se narodil v bývalé Jugoslávii. Maminka byla Slovinka, otec Čech. Od 11 let žil v Praze, kde brzy začal ochotničit. Hereckou kariéru mu však přerušila druhá světová válka. Byl totiž totálně nasazen do Německa. Pracoval v mlékárně, skládal brambory a obsluhoval jako pikolík.
Po osvobození se navrátil k svému koníčku. Dal se na studium DAMU. Chodil do ročníku například s Jiřinou Jiráskovou nebo Ladislavem Peškem. Po absolvování působil rok v Hradci Králové, poté se přesunul do pražského Divadla na Vinohradech, kde strávil 40 let svého života.
Ještě během studií byl však nucen učinit něco, co se doslova příčilo jeho morálce a přesvědčení.
„Ročník, ve kterém jsme studovali, vstoupil hromadně do Komunistické strany Československa. Stalo se tak ještě před rokem 1948 a jediný, kdo nám ten profil kazil, byl Pepík Bláha. My jsme ho přesvědčili, že je to jeho povinnost dodržet ten postoj, který v tom ročníku je, a tak se Pepík nechal přemluvit a vstoupil do partaje,“ vzpomínala v pořadu České televize Příběhy slavných Jiřina Jirásková.
Zatímco ostatní byli naplnění ideály, Bláha si o komunistické ideologii nedělal iluze. Snažil se navíc jako herec chovat apoliticky. Politické řeči vždy sváděl do humoru.
Pár měsíců poté přišel Bláha do divadla a říkal: „Stala se mi strašná věc. Vytrousil jsem legitimaci partaje.“ Za to mu hrozil vyhazov ze strany, což Josef moc dobře věděl. A také musel následně odejít. Po letech pak přiznal, že má stranickou legitimaci v nočním stolku.
Udržoval velmi blízké přátelství s Vlastimilem Brodským.
Vzájemně se ctili a uznávali. Kdo je neznal, mohl si prý i myslet, že se ti dva nesnášeli. Jejich vzájemné špičkování a slovní útoky nebraly konce: „U nás třeba v 11 v noci zazvonil telefon a tam se ozvalo: Tady Bróďa, prosím tě, je taťka doma? Jenom mu vyřiď, ať si políbí prdel,“ vzpomíná s humorem Bláhův syn.
Josef měl štěstí na manželku Lušu. S tou se poznal po válce, když ochotničil v Rakovníku, a strávil po jejím boku celý život. Společné soužití jí však neulehčoval. Jako vášnivý milovník žen se totiž otočil za každou sukní a ve své době měl i regulérní přítelkyni, s kterou pravidelně jezdil na výlety a doma se tím netajil. Manželka o jeho románku věděla a ač ji to bolelo, zachovala si tolerantní postoj.
Na společné výlety mu byla ochotná i zabalit.
Milostnou aféru měl mít dokonce i s Ivou Janžurovou, která sama přiznává, že si jejich vzájemnou blízkost a poblouznění vykládala jako lásku.
„Mně ten jeho humor tak strašně imponoval a byla jsem tak šťastná v jeho blízkosti, že jsem na čas ten náš přátelský vztah proměňovala v zamilovanost,“ vzpomíná.
V 80. letech se postupně začal vytrácet z televizních obrazovek. Bylo to způsobeno jeho narůstajícími zdravotními komplikacemi. Měl problém se zažíváním. To se stupňovalo, odmítal však jakýkoliv zákrok.
S ubývajícími rolemi pak přišla prázdnota, kterou zaháněl alkoholem. Chřadl, hubl.
Poslední představení měl 23. června 1994. Jednalo se o inscenaci Mistr a Markétka. Poté už takřka nevycházel z domu. Nechtěl, aby ho jeho herečtí kumpáni viděli v tak zuboženém stavu. Začátkem prosince 1994 ochrnula Bláhovi polovina těla. Převezli ho do nemocnice. Tam mu ještě manželka nosila rum a na Mikuláše zemřel. Po smrti mu objevili nádor na mozku.
„Dopoledne jsme měli zkoušet a režisér Dudek tu zkoušku zrušil. Ta atmosféra byla hrozná. Věděli jsme, že to přijde, byli jsme připravení, ale i tak nás to paralyzovalo. Tak jsme se šli všichni opít do divadelního klubu,“ uzavírá Bláhův příběh Karel Hovorka, tehdejší inspicient vinohradského divadla.
Fotogalerie |