Honza Bendig, z něhož homoaura vyzařuje tak intenzivně, že i normální homosexuálové si klepají na čelo a mají najednou chuť obrousit nějakou frndu, má nový videoklip, jéééj! Klip je to na podporu týraných žen, takže Macurovi se s tímto tématem opravdu podařilo prorazit až za hranice (svého mentálního deficitu), čili nejedna otylá hospodyňka z toho bude radostí skákat tak, až se jí podbradek bude třást ještě po čtyři léta a pod článkem nám budou přát smrt umlácením, ale nedá se svítit, nedá nedá!

A do videoklipu si nepozval nikoho jiného, než Ornellu dříve Štikovou, nyní Koktovou, stále Vylízanou, která disponuje hereckým umem drůbeží paštiky. Vzniklo z toho něco, co bohužel nedokážeme nějak adekvátně popsat slovy, ale každopádně z toho vyzařuje trapnost o síle zhruba dvou a půl Rytmusů. Tož, hleďte sami:



Přežili jsme to jen jednou a to ještě našeho šéfredaktora museli neodkladně odvést na veterinu, protože z toho dostal akutní rakovinu očí, uší, vlasů a čtyři po sobě jdoucí infarkty. Než si to pustit znovu, tak bychom raději strávili věčnost v devátém kruhu pekelném se zaraženým Robertem Rosenbergem v anální dutině. Pokud byste se náhodou načapali, jak si písničku pobroukáváte, aniž byste si přitom nevykáleli vnitřnosti pusou, tak byste měli asi zvážit možnost návštěvy nejbližšího Nuseláku. A my si teď jdeme vyšetřit hemeroidy ostnatým drátem, abychom si aspoň trochu zpříjemnili zbytek života.

PS pro výše zmíněné hospodyňky: ano, má to poselství, naději a hloubku a my jsme jen zaujatá hovada, co nedokáží ocenit takový překrásný song, mluví z nás jen závist, nejdřív bychom měli nazpívat něco my a pak kritizovat, jen si tady léčíme komplexy, jsme panicové, bydlíme se svými matkami, ta písnička toho dokázala víc než my, atd. atd.