Bill Cosby naplňuje ve vězení čas kontemplací o vlastním životě, osudu a jeho směřování. V pauzách mezi přiostřováním zubního kartáčku došel k tomu, že lítost a pokání je tou správnou cestou, jak se vypořádat s bolestí a utrpením, které způsobil svým mnohým obětem.

Hm, ...ne. Děláme si prdel. Samozřejmě že Cosby se stále cítí ublíženě, přirovnává se k Martinu Lutheru Kingovi a nově o sobě tvrdí, že je politickým vězněm stejně jako Nelson Mandela nebo Gándhí. Lol. A své uvěznění prožívá trpčeji a sebelítostivěji než Tomáš Řepka na estrogenových náplastech. A hovoří o tom velice dojemně.

"Mé politické přesvědčení a pokusy o polidštění všech lidských ras, pohlavních identit a náboženství mě dostaly do místa obklopeného ostnatým drátem a do místnosti z železa a oceli."

Pokud vám tato poetická labutí píseň nestačila, tak Cosby samozřejmě poté začal nakládat víc:

"Připomíná to celu některých slavných politických vězňů - Martina Luthera Kinga Jr., Mahatmy Gandího, Nelsona Mandely, Randala Robinsona a doktora Benjamina Chavise."

Marně si představujeme, jak by vypadal Cosby jako Gándhí. V naší mysli by sídlil v nebeském tygřím chrámu na vrcholu hory, kam by za ním šplhali mladí asketičtí mniši hledající pravdu a kladli by tomuto osvícenému muži otázky jako:"Mistře, jaký je smysl života? Když spadne v pralese strom a není tu nikdo, kdo by to slyšel, existuje ten zvuk?" Aby jim moudře odpověděl: "Dopij si to vínko a odlož si."

Starého psa prostě novým kouskům nenaučíš. Namasté.