89 sekund. Tak dlouho dokázal modýlek Míra Dubovický bojovat v oktagonu s výrazně mladším zápasníkem.
Svým výkonem připomněl namachrovaného kulturistu Filipa Grznára, který před dvěma lety vlezl do oktagonu a dostal řádně na hubu od brazilského zápasníka Charlese Andradeho.
Grznár tehdy vydržel asi 43 vteřin. Dubovický si tedy může oddychnout. Nebyl to úplně ten nejhorší výkon všech dob, ale...
Na rozdíl od Grznára se Dubovický tluče do prsou, že bojové sporty dělá celý svůj život. Dokonce se pyšní několik let starým titulem vicemistra světa a Evropy v kickboxu.
Dubovický byl pro bookmakery i fanoušky bojových sportů jasný outsider. Dlouhé čtyři roky totiž nezápasil.
To Grznár jediné co tehdy uměl, bylo zvedat činky a řvát u toho jako opice.
Dubovický, který se proslavil tím, že chodí s dívkou, se kterou žil hokejista Jaromír Jágr, dlouhé čtyři roky vůbec nezápasil a pouze vymetal módní mola.
Nutno říct, že je to vidět.
Dubovický dostal slušně naloženo.
V zápase, který nabídl galavečer I Am Fighter, působil Míra oproti svému o sedm let mladšímu sokovi jako žáček.
Když ho mladičký bijec zasypal údery, tak se Míra vůbec nebránil a po první tvrdší ráně padl k zemi jako sestřelený holub.
Dubovický lehl po 89 vteřinách.
A ze země už raději nevstal.
Podle našich renomovaných odhadů Dubovický déle ležel, než zápasil.
Dubovický ležel na zemi skoro tak dlouho, jako zápasil.
Je možné, že Verča, která celý masakr sledovala se zděšeným výrazem v tváři, mu poradila, aby zůstal ležet a hrál mrtvého brouka, protože i ona vsadila na Attilu, teda vlastně na Viléma a půjde s ním fifty fifty.
Veronika Kopřivová zděšeně sledovala, jak její partner dostává naloženo.
Mirek jí ale poslechl asi jen částečně. Po zápase uznal, že byl jeho soupeř lepší a zároveň diváky navnadil na své další držkopády.
„Nebyla to nárazovka,“ prohlásil po svém zápase.
Tím určitě zarmoutil svou Verču, kterou nebavilo ani chodit koukat na zápasy hokejového boha a dá se očekávat, že ji nebude bavit sledovat, jak si ostatní bijci dělají z její lásky boxovací pytel.
Kdo se ale raduje, jsme my!
Proč? Protože tohle nevidíme naposledy!
Dubovický po zápase uznal, že soupeř byl prostě nad jeho síly.
Mimochodem. Zápas máte tedy:
Fotogalerie |
