Jako že aby z nás i po šedesáti měly dvacítky mokro v kalhotách.
Dnes už to není jako v devadesátkách, kdy letěly filmy o chlapech, co si dávají holýma rukama po držce. Dnes frčí spíš filmy o chlapech, co si dávají něco úplně jiného někam úplně jinam. A tak borci jako je Jean-Claude van Damme nemají moc do čeho píchnout a hrají spíš v béčkových filmech.
O tomhle frajerovi tak možná slyšíte po dlouhé době. Máme ale dobrou zprávu, až na trochu větší kouty na něm absolutně není poznat, že po prázdninách oslaví šedesát.
Jean-Claude je skoro takový, jakého si ho skoro pamatujeme, tedy v případě, že by nám bylo patnáct a jemu třicet.
Ale musíme smutně dodat, že my nemáme ani náznak pekáče buchet, zato máme velký náznak sudu piva a malého párku k tomu, jestli chápete.
Až jednou budeme skorosenioři i my, také bychom byli rádi, kdyby se za námi dvacítky otáčely i přesto, že máme ve šrajtoflích vymeteno.
Bohužel se vidíme spíše na gauči s talířem utopenců položeném na pupku a lahváčem primátora.
Fotogalerie |