Ti nejlepší z nás často odchází mladí. Bohužel to platí i o králi rozkoše Danovi Nekonečném, který náš trapný svět smrtelníků opustil v dvaapadesáti letech a svou poslední velkou párty teď rozjíždí v nebi na mléčné dráze mezi všemi ostatními vizionáři. A my doufáme, že v tomto místě plném nafukovacích palem, třpytek, zlata, ohňostrojů a krásných žen konečně našel trropický rráj, ve kterém se nikdo nepohybuje z místa na místo, aniž by zavrtěl boky.

Nevíme, jak odchod tohoto barda a ohýbače reality uctít nejlépe. Pustit si video, kde tančí s polonahou Lejlou Abbasovou, jenž drží v náručí jiskřícího krokodýla? Nebo pojedeme na Filipíny uctívat vulvy místních děv a směňovat s nimi keramické korálky za lásku?



Dan Nekonečný byl mistrem života a egalitář, co dokázal českému národu vysvětlit krásu žen všech barev, tvarů a ras a byl šoumenem, kterému v krvi jely takové afrodiziakální rytmy, že i Charlie Sheen by se mu musel s pokorou poklonit.

Šum svistu bez něj však došuměl a tento milovník žluté barvy a také první, původní a ryzí sluníčkář už mezi námi není. A proto nažhavte své římské svíce, dejte si každou do ruky, roztočte se kolem své vlastní osy a zkuste artikulovat radost podobnými zvuky, jaké vydával on. A vzpomeňte si, miláčkové, že každým svým mrauknutím či zběsilým zavrčením dokázal ze sebe rozdat více radosti, než dokázali jakýkoliv herci.



A i když o jeho odchodu vtipkujeme, tak to píšeme s pokorou a úctou k jeho úžasné, barevné, dadaistické, šílené a intergalaktické tvorbě,  za kterou mu moc děkujeme.

Rrrrrrrip!