Sice nám ještě stále píská v uchu z vysokofrekvenčního řevu linoucího se z Lucie Bílé při pohledu na dvanáctiletou holčičku s mikrofonem, ale nový ročník Talentu už je tady! Zhruba týden po tom, co skončil ten minulý.

Nikdo už si sice nepamatuje jméno toho gumového trpaslíka co to vyhrál, ani jestli byl z Uzbekistánu nebo z Tádžikistánu, ale to nevadí, protože diváctvo Primy už je nadržené na další porci chudých lidí se vzhledem odulého bezdomovce, co zázrakem dokážou zkroutit jazyk do tvaru pravidelného osmiúhelníku a nastrouhat u toho mrkev pomocí vlastního zadku.



V květnu začínají castingy na nový ročník a všechny dívky pubertálního věku už si teď samou nedočkavostí procvrnkly trikot, jestli se před porotou objeví nějaká obskurní partička blbů, co vypadají jako průkopníci garážového porno punku a ve skutečnosti se z nich vyklube vykastrovaná vykrádačka Tokio Hotel.

To vše samozřejmě za neodmyslitelné asistence slintajícího Jara Narcise Slávika, multilingvistického mága, co by poslal do Las Vegas i Milana Buričina, kdyby si nechal udělat kozy.



PS: Přemýšlíme nad účastí v show s naším neoddiskutovatelným talentem na práci s programem Malování. Úplně se vidíme v dojemném sestřihu, na pozadí s hudbou z filmu Requiem za sen, jak s dramatickým výrazem zoomujeme Zdeňka Srstku. Davy vstávají. Lucie Bílá pláče. Nebo, že bychom ukázali penisy?