Má pověst vyhlášeného tvrďáka. V kleci na své soupeře často pořvává a chová se jako smyslů zbavený. Když ale Sean Strickland o víkendu porazil na body fenomenálního Nigerijce Israela Adesanyu, tak se americký ranař neubránil slzám.

„Co to sakra je? Já snad sním. Čeká mě brzy probuzení? Dejte mi někdo bombu, abych věděl, že je to skutečné. Ó můj Bože. Nikdy za milion let bych si nemyslel, že se mi něco takového povede. Moc nebrečím, ale teď mám sakra problém, abych vůbec udržel slzy,“ řekl po zisku titulu novopečený král střední váhy.

Strickland byl před zápasem silně podceňován. Většina odborníků byla názoru, že jeho nepříliš taktický styl bude hodně vyhovovat Adesanyovi, který je naopak zvyklý pracovat z ústupu.

Opak byl ale pravdou. Velkohubý Američan svého soupeře málem knokautoval už v prvním kole. V dalších kolech zachoval klidnou hlavu, nehnal se za každou cenu po ukončení a zápas si pohlídal. Všichni bodoví rozhodčí se shodli, že vyhrál čtyři kola z pěti.

Strickland, o němž mnozí pochybovali, má sebou velmi kontroverzní minulost. Dvaatřicetiletý ranař žil nějakou dobu na hraně zákona. Býval neonacistou a vyrůstal v rasistickém prostředí.

„Byl jsem tak naštvaný, že jsem si musel projít touhle zvláštní neonacistickou fází, když jsem byl mladší. Dokonce mě vyhodili ze školy za zločiny z nenávisti. Byl jsem tak naštvaný a přišlo mi dobré něco zatraceně nenávidět. Chodil jsem po ulici s nožem nebo kamenem a doufal, že někoho zabiju,“ popsal nedávno Strickland své období temna.

„Můj děda byl takový. A když je člověk ještě dítě, tak to tolik nevnímá a danou osobu uctívá za hrdinu. On mi naplnil hlavu těmahle sra*ama. Byl to skutečný rasista a já jsem ho za to začal nesnášet. Protože, když je člověk rasista, tak se v životě nepohne dopředu. Je ztracený. Být rasistou není žádné privilegium a pro zbytek svého života jsem ho nesnášel. Mně osobně to zničilo život,“ dodal americký bojovník, kterého také hodně ovlivnilo vyrůstání po boku otce alkoholika.

„Své dětství bych nechtěl prožít znovu ani za miliardu dolarů. Do života jsem dostal otce násilníka a alkoholika. Vánoce byly dobré asi tak hodinu, dokud nezačal pít. Pak třeba vytáhl lahev a hodil jí po mně. I proto si dělám srandu z toho, že když se člověk vyhne láhvi, tak to samé dokáže i s úderem,“ vzpomíná s úsměvem Strickland.