Je to odvětví trhu, které není moc vidět a většinová společnost o něm nechce ani moc vědět. Přesto ho nalezneme v každém větším městě po celé planetě a je to povolání staré snad jako lidstvo samo. E
lizabeth Romanova z britského hrabství Northamptonshire se už od svých 18 let živí jako profesionální společnice. „Nejsem ničitelka rodin,“ ohrazuje se proti častým předsudkům.
„Často se setkávám s muži, kteří jsou v jakémsi mezistavu,“ říká o své práci Elizabeth. „Jsou sice pořád oficiálně ve vztahu, ale vnitřně už na něj rezignovali,“ přibližuje. Muži za ní prý nechodí primárně za nevěrou a sexem: „To, co hledají, je hlavně nějaká emocionální stálost, něha a pochopení,“ přemítá sexuální pracovnice, co jejím klientům asi doma může chybět.
Elizabeth se tomuto povolání věnuje přes deset let, začala hned v 18 letech a brzy si prý uvědomila, že někteří její klienti nejsou vnitřně svobodní.
„Muži to obvykle neřeknou napřímo. Jejich chování ale mnoho napoví, ať už jde o styl komunikace, plánování schůzek, míru opatrnosti i to, jak si vždycky nechávají svá malá tajemství.“
K práci profesionální společnice ji prý přivedla zvědavost. Za ničitelku vztahů a rodin se ale nepovažuje.
„Ženatí a zadaní muži za mnou chodí a platí mi za společně strávený čas,“ uzavírá Elizabeth s tím, že pro mnohé klienty už jde o jakýsi rituál. Většina z nich k ní totiž chodí pravidelně.
