Jmenuje se Ian Weldon a říká si „ne svatební fotograf“, přesto lítá od jedné zakázky ke druhé. Vyznává umění tzv. fotografické demokracie, jejímž výsledkem nejsou krásné stylizované fotky, ale chaos, opilci, ksichty a protivné děti. S oblibou tvrdí, že na svatbách má daleko důležitější věci na práci než jen postávat a rovnat členy rodin do krásných skupinek. A evidentně má recht.