Majitel nejslavnějšího pedoknírku v Česku Matěj Stropnický si před nějakou dobu s partnerem Danielem Krejčíkem pořídil zámek v Osečanech.

Kluci si už delší dobu stěžují, že jim je na zámku pěkná kosa. Nejspíše z toho důvodu se rozhodli své sídlo ohřát třetí osobou.

Matěj Stropnický s přítelem Danielem využili pěkného počasí k natření vrat u zámku v Osečanech a oznámili, že jej v březnu otevřou pro veřejnost.

Neubytovali zde nějakého svého kamaráda z divadla, ale prstem ukázali na jistého bezdomovce Jirku. Stropnického partner je z toho celý vedle a mluví o tom, že milého homelessáka berou jako svého adoptovaného syna.

„Už jsme doma tři. Původně jsme chtěli adoptovat, pak si nás ale někdo našel sám,“ napsal na Facebooku Stropnického milenec.

Knír Matěje Stropnického je zpět!

A sám bývalý lídr Zelených popsal, jak soužití s adoptivním bezdomovcem Jirkou funguje. 

Tip na hodného a čistotného chlapíka bez střechy nad hlavou mu dali jeho známí. Stropnický si pochvaluje, že Jirka nesmrdí a neštítí se práce na zámku.

„Pan Jirka nemá s ničím problém. Chápe svoji situaci a trpělivě, ačkoli po svém, snáší její novou podobu. Je dobré mysli. Měl na podzim pracovní úraz a z něj teď v nohou šrouby, po něm o zaměstnání na stavbě přišel, následoval vyhazov z bytu a vzápětí exekuce. Vždycky trochu pil a teď by správně, jak sám přiznal, měl být na odvykačce. Vlastně docela obvyklý příběh tohoto typu. Teď byl ale u nás doma,“ rozepsal se Stropnický na Facebooku.

Upozorňujeme, že další věty vás klidně mohou rozplakat. Je to velice dojemný příběh.

„První dny jsem ráno panu Jirkovi nějakou práci vždy zadal: převážení suti, protože venkov a stavba s malými finančními možnostmi, to je hlavně suť a její převážení z místa na místo. Dvě tři hodinky dopoledne a totéž znovu po obědě. Jak kdo snese. Jídlo si bere k sobě a už několikrát prohlásil, že tak jako tady se měl v životě naposled na vojně. Pochopili jsme z dalšího vyprávění, že to je období života, na které vzpomíná nejraději,“ říká Stropnický junior.

Matěje s Danem ale naprosto šokovalo, že bezdomovec bojující se závislostí na alkoholu se velice rád cinkne do nálady. Vzhledem k tomu, že u sebe nemá ani vindru, tak jim chodil chlastat zásoby do sklepa.

„Ten den, kdy byl vyhlášen nouzový stav a vzápětí zákaz neodůvodněného cestování, se Pan Jirka shodou okolností poprvé opil. Sklep jsme nezamykali, takže ho brzy našel a začal ochutnávat kalvádos z naší první sklizně, na který jsme byli celkem pyšní,“ nechápe Stropnický, který se poté poradil se svým parnterem o osudu bezdomovce Jirky.

„Zasedla rodinná rada a shrnutí bylo takovéto: Pan Jirka prokazatelně pracuje, dost prokazatelně pije, ačkoli to zapírá, mnohem méně prokazatelně se myje, mluví si pro sebe a je trochu morous. Když však nepije, má dobrou náladu a večer vyžaduje knihy. Je velký čtenář. Nejdřív dostal nějaké pověsti z hradů a zámků, pak Poslední aristokratku a Kladivo na čarodějnice, ale postupně přitvrzuju: naposled už louskal Kunderovy Směšné lásky, Stepního vlka a Dona Quijota. Pak o knihách rozprávíme.
To asi nakonec zároveň s nouzovým stavem rozhodlo: zůstane tu nejmíň do konce virové situace!“ bouchl do stolu Stropnický.

Matěj Stropnický se s přítelem choulí ke kamnům. „Je to teď naše oblíbená činnost,“ smějí se oba.

I přestože mu bezdomovec Jirka vypil zásoby, tak Stropnickému přijde jako velice dobrý nápad, kdyby i ostatní Češi ubytovali bezdomovce ve svých domech, bytech či chatách.

„Na Pana Jirku jsme si zvykli a on je tu viditelně spokojený, dokonce si vyžádal staré prostěradlo, vypnul ho mezi latě a dal se do malování zámku. Třeba by ale šlo v rámci sociálních inovací zavést jakési adopce bezdomovců, oboustranně zcela dobrovolné teda, to bezpodmínečně. Naše zkušenost je v tomto ohledu docela snesitelná a pan Jirka si pobyt u nás na baráku vysloveně pochvaluje. Doufám, že mi za to stát ještě nenapaří nějakou pokutu,“ doufá Stropnický.

A my zase doufáme, že si pan Jirka dá dneska zase pěkně do nosu a Matěj s Danem se budou divit, že jim mizí chlast a z jejich „syna“ to trochu táhne.