Kenneth Henry Miles se narodil 1. listopadu roku 1918 kousek od města Birmingham. 

Jako mladý chlapec se neúspěšně pokusil utéci do USA. V patnácti letech opustil školu a začal pracovat u britského výrobce motorových vozidel Wolseley Motors.

Školní lavici se ale Ken nevyhnul. Automobilka ho totiž poslala na technikou školu, aby si rozšířil obzory.

Už tehdy Kena hodně lákalo závodění. Nejdříve jezdil na motocyklech. Na lásku k rychlým kolům musel na chvíli zapomenout, přišla totiž druhá světová válka. 

Ken sloužil v armádě jako velitel tanku. Dotáhl to až na hodnost štábního seržanta.

Po válce se vrátil k závodění. Jezdil ve vozech Bugatti, Alfa Romeo a Alvis v kategorii sportovních vozů. Brzy se navíc Milesovi splnil sen a přestěhoval se konečně do USA, konkrétně do Kalifornie, kde pokračoval v kariéře jezdce. 

V roce 1955 vyhrál závod v Palm Springs a nechal za sebou například začínajícího řidiče a také slavného herce Jamese Deana, který jel v Porsche 356 Speedster. Miles byl ale kvůli příliš širokým blatníkům diskvalifikován. 

Ken Miles

Ve světe motoru začali lidé Milese respektovat spíše jako supertalentovaného konstruktéra, než coby jezdce. I on sám sebe viděl hlavně jako mechanika.

„Jsem mechanik. Jízda je jen koníček, takový relax jako je pro ostatní golf. Rád bych jezdil ve Formule 1, ale jen abych věděl, jaké to je,“ říkal Miles.

Arogantní podivín, kterého kolegové neměli rádi

Na konci 50. a na počátku 60. let byl Miles klíčovým členem týmu uznávaného závodníka Carrolla Shelbyho, kterého ve filmu Le Mans 66 hraje Matt Damon.

U svých kolegů to Miles neměl příliš jednoduché. Někteří mu příliš nerozuměli a to hned ze dvou důvodů.

Tak zaprvé to byl jeho pověstný přízvuk. Převážně Američané kolem něj navíc vůbec nechápali jeho netypický a trochu sardonický smysl pro humor.

Kolegové v něm viděli nesnesitelně arogantního chlapíka, který je naprosto neschopný se s kýmkoliv dohodnout. 

Trochu přeskočíme, ale jen abyste měli lepší představu: Když Miles poprvé nasedl do Fordu, tak přede všemi nabubřele zahlásil, že v horším automobilu nikdy nejel. Nebral si servítky. Se svým talentem si to ale nejspíše mohl dovolit.

Ken Miles

Jezdec Carroll Shelby po svém největším vítězství v kariéře musel náhle skoncovat s kariérou. Doktoři mu odhalili srdeční vadu. Shelby si tak s Milesem musel prohodit role. 

Nebylo to ale nic složitého. Miles totiž u týmu působil jako hlavní zkušební jezdec a Shelby byl považován za skvělého a kreativního konstuktéra. 

Do talentované dvojice, která spolu ne vždy dokázala vyjít, investoval Henry Ford II. Chtěl po Milesovi se Shelbym, aby pro jeho automobilku navrhli a postavili dokonalý vůz, který porazí konkurenční Ferrari, jehož bouráky vítězily na okruhu Le Mans nepřetržitě od roku 1960 - 1965.

To se jim nakonec povedlo. Ale to se vlastně dozvíte ve filmu...

Svou smrtí zachránil jiné piloty

Raději po se ještě pověnujeme tomu, jak Miles zemřel. Úspěšný jezdec si vlastně svou smrt předpověděl.

„Raději zemřu v závodním autě, než na rakovinu,“ pravil Milles.

Osudným se mu stalo testování vozu v jižní Kalifornii. V rychlosti více než 200 mil za hodinu dostal smyk. Auto se převrátilo a začalo hořet. Miles z vozu doslova vystřelil a byl na místě mrtvý.

Docela podoba, ne?

Úředníci Fordu po smrti Milese nařídili instalaci ocelové klece do budoucích verzí vozu. Toto rozhodnutí s největší pravděpodobností zachránilo život jezdce Maria Andrettiho, který havaroval během závodu Le Mans v roce 1967.

Miles byl pohřben v Kalifornii, v roce 2001 byl posmrtně uveden do síně slávy. Proslavil se a odpočívá tedy v zemi, kam se už od dětství chtěl dostat.