Království za pivo

Pokud jsou Češi v něčem prokazatelně nejlepší na světě, je to pití piva. Úsloví „Co Čech, to muzikant” už dávno bylo nahrazeno pravdivějším „Co Čech, to pivař”. Ale jsou nejlepší také v jeho výrobě? Stačí krátká inspekce do Královského pivovaru Krušovice, aby bylo jasné, že v tomto oboru jsme na svém řemesle rozhodně nic neztratili.

Bylo to možná první pivo, které jsem kdy pil. Těsně po sametové revoluci jsme ze zkušebny naší zoufale neúspěšné punkové kapely mířili o ulici dál do místní hospody. Klasické pivo nám, nezkušeným pijanům, přišlo trochu hořké, ale černá krušovická desítka, o tu byla rvačka. „Jsme jeden z mála pivovarů, který dnes dělá tmavé výčepní pivo,“ dodává ředitel pivovaru Michal Rouč a potvrzuje, že tradice je pevným základem kvalitních krušovických piv.

Historie pivovaru v Krušovicích sahá mnohem dál než do začátku devadesátých let. Závan časů dávno minulých na vás dýchne již při vstupu do bývalé varny z dvacátých let minulého století, kam dnes míří významní hosté i běžní návštěvníci. Slavný Habsburk Rudolf II. si dokonce pivovar Krušovice kdysi koupil a vozil si pivo na Pražský hrad. Tak Krušovice získaly a dodnes mají královskou pečeť. Po rozsáhlé rekonstrukci se historické nádvoří otevřelo minulý rok lidem, vrátil se do něj život. Po celý den byla možnost sednout si na lavičku, dát si pivo, něco k zakousnutí a případně počkat na večer na letní kino. „Na pivovarské slavnosti přišlo deset tisíc lidí, byla to nádhera,“ popisuje Michal Rouč.

Stačí projít kolem závory, nakouknout na recepci nebo jen proběhnout rozsáhlé haly pivovaru. Samé mladé tváře. Je zřejmé, že dnes v Krušovicích sázejí na budoucnost. Právě mladí lidé jsou dnes nositelem hrdé tradice a zároveň zdrojem současných inovací. „Je to naše království. V něm je zásadní, jak se naše pivo vyrábí, z čeho se vyrábí a jak chutná. Tomu se podřizuje vše ostatní,“ říká Rouč. A stejně jako on jsou hrdí na práci v královském pivovaru šéf logistiky Michael Kutscher, vedoucí stáčíren Jan Jirec, vedoucí technického úseku Miroslav Pivoda a marketingový manažer značky Jiří Coufal. Každý je odborníkem ve svém oboru, společně vytvářejí dokonalou souhru směřující k finálnímu produktu. Pivo je jejich život, tedy pracovní. I když ani oni rozhodně vychlazenou dvanáctku neodmítnou. „Je to nádhera, když se vám práce stane koníčkem,“ říká Miroslav Pivoda.

Externí obrázek

Lidem výroby neznalých by se mohlo zdát, že práce v místě, kde vzniká zlatavý mok, je jeden velký mejdan, jenže je to spíš naopak. Pivovarství je v Česku tradiční řemeslo s celou řadou specifik a vyrobit dokonalý

produkt není jednoduché. V náročné výrobě vydrží jen ti nejlepší. „Snažíme se dělat hodně práce, je nás trochu míň než u konkurence a tlak v rámci výroby je na lidi enormní,“ popisuje Rouč.

Procházka po šestnácti hektarech rozlehlého pivovaru dnes tak trochu připomíná prohlídku staveniště. Vznikají nové sklady, rozšiřují se výrobní kapacity, modernizuje provoz. Je zřejmé, že Krušovice myslí na budoucnost stejně jako na kvalitu piva, které vzniká v jejich tancích. Stříbrné nádrže jen září. „Už sem zase chodí exkurze a staví se na sto procent, tohle bude naše další hala,“ ukazuje s nadšením malého kluka Michal Rouč na konec jedné z uliček.

Michal Rouč převzal pivovar v Krušovicích v roce 2017 a zaměřil se na rozvoj celého pivovaru, od výroby až po recepci. Ale kromě profesionality přibyla i pohoda. Základem je rodinná atmosféra.

Ve spotřebě piva na hlavu je Česko stale první na světě. A jsme také jednou z mála zemí, kde se neprosadily a neprosazují globální světové značky. Čech pije hodně piva, hodně českého piva. To je hutné, nahořklé, s aromatičtějším chmelem, v půllitrovém balení. A přesně tuhle tradici drží i v Krušovicích. „Máme zahraniční vlastníky, ale nikdy jsem nezaznamenal tlaky na to, abychom něco měnili. Dobře vědí, že pro nás je tradiční receptura základ,“ vysvětluje Michal Rouč.

Jinde v Evropě se totiž pivo vaří troche jinak, infuzním způsobem. V první fázi výroby na varně se sladový šrot s vodou zahřeje a štěpení škrobu na jednoduché cukry probíhá v jedné nádobě, v Česku se používá rmutový způsob, kdy se část rmutu přepustí, povaří a od ní se ohřeje celý zbytek dávky. „Právě to dává českému pivu jeho pověstnou pitelnost. A na tom je vidět, že jdeme správnou cestou,“ popisuje Rouč, který možná velí celému pivovaru, ale ani na chvíli nezapře, že pracovně vyrostl v jeho výrobní části.

A jaké pivo je opravdu to nejlepší? Kde můžete pít pivo, po němž vaše chuťové pohárky ani na chvíli nepřestanou křičet, že chtějí ještě? „Samozřejmě nejlepší pivo ochutnáte přímo tady, z tanku, před pasterací,“ popisuje Michael Rouč a vám se začínají sbíhat sliny. Nejblíž té pravé pivní chuti má pivo z tanků. V restauracích, které ho točí nepasterované z velkých nádrží ve sklepě nebo primo v provozovně. „Krušovice systém tankových hospod využívají, ačkoliv je náročný. I při přepravě musí být pivo při nízkých teplotách, abychom ho mohli dodávat nepasterované a zachovalo si původní chuť,“ říká Rouč.

Pokud radši popíjíte doma, zvolte správný obal. I barva skla může být rozhodující. „Ta nejlepší pro kvalitu piva je hnědá,“ dodává Rouč. V plechovce světlo pivu nehrozí, ale zase je náročnější plnění. Co je ale jisté, je to, že ta chuť krušovického piva, chuť králů, zůstává nezměněna.

Komentáře