Jak vznikají superhrdinové? Některé kouskne pavouk nebo se jim vylije do ksichtu něco radioaktivního, případně mají hodně peněz a bojí se netopýrů. Pak jsou ale superhrdinové, kteří vznikají tak nějak okolnostmi.
1. Elektrikář se vydával za pedofila, aby zachraňoval dívky před obchodníky se sexem
V roce 2001 narazil Tony Kirwan na inzerát, který říkal, že každý Američan může zaletět do Thajska, zaplatit 400 dolarů a dostane k dispozici mladou dívenku, se „kterou si může dělat, co se mu jen zlíbí“. Většina z nás by se pozastavila nad temnotou světa a možná bychom si postěžovali na sociálních sítích, ale Tony Kirwan se rozhodl změnit celý svůj život a zachránit ty dívky.
Tím, že se bude sám vydávat za perverzáka.
Kirwan dal výpověď v práci, kde pracoval jako elektrikář, a vydal se do jihovýchodní Asie jako pedofil, který chce dělat ošklivé věci s velmi malými dětmi. Když pak dostal své „zboží“, dětem pomáhal na svobodu. Nakonec začal spolupracovat i s místními úřady a pomáhal jim identifikovat obchodníky se sexem, kteří pak byli hromadně zatýkáni.
Nespokojil se jen s tím, že zachráněné děti předal sociálním pracovnicím. V Thajsku nakonec založil organizaci Destiny Rescue, která obětem pomáhá najít bydlení a vrátit se do normálního života.
Za sedm let fungování zachránil už více než 2000 dětí.
2. Obyčejný chlápek riskoval život, aby zachraňoval ukradené věci jiných
V roce 2015 jeden inženýr ze Seattlu hledal v inzerátech kolo. Narazil na jedno, co bylo moc pěkné, ale bylo nějak podezřele levné. Našel si ten model online a zjistil, že jde o kradené kolo. Normálně by asi člověk dal vědět majiteli, zloději e-mailem poslal fotografii své anální dírky a šlo by se dál. Tenhle inženýr se ale rozhodl pro něco odvážného. Dostat zloděje.
Setkal se s ním a dal mu nabídku. Buďto s ním počkají na policii, nebo zloděj může utéct. Zloděj si zvolil možnost B a tak se zrodil Bike Batman.
Anonymní bojovník proti zločinu teď projíždí různé internetové inzertní servery, hledá podezřele levná kola a porovnává je s ukradenými koly registrovanými na Bike Indexu. Když najde ukradené kolo, domluví si se zlodějem schůzku, ale ne vždycky to jde tak po másle. Jednou si prodejce přizval čtyři gorily, protože ho poznal z dřívějška a Bike Batman musel utéct.
Od té doby začal svou činnost raději koordinovat s policií.
3. Raketová vědkyně a spisovatelka brakové literatury se spojily, aby vyřešily genetická tajemství
Jedna má doktorát za nukleární fyziku. Druhá kdysi psávala brakovou literaturu. Co je spojilo? Nadšení z gealogie a touha po spravedlnosti.
Colleen Fitzpatricková, raketová vědkyně, už měla z dřívějška nějaké zkušenosti s používáním DNA k vyřešení nějaké záhady. Identifikovala například miminko, které se utopilo při ztroskotání Titanicu. Spisovatelka Margaret Pressová zase byla dobrá v rešerších nevyřešených vražd a pomáhala hledat adoptovaným jedincům jejich pravé rodiče. V roce 2017 se pak spojily a založily DNA Doe Project, neziskovou organizaci, která využívá genealogii, aby se daly identifikovat neidentifikované oběti.
Colleen (vlevo) a Margaret.
Vzaly například případ neidentifikované mrtvoly dívky z případu Buckskin Girl, se kterou si detektivové nevěděli rady od 80. let...
A vyřešily ho za pouhé čtyři hodiny.
Její DNA stačilo nahodit do veřejné genealogické databáze a vytvořit její rodinný strom. Zvládly to, i když její DNA vzorek nebyl v moc dobrém stavu, protože nebyl 37 let ve chladu.
Podobných případů vyřešily už desítky.
4. Účetní identifikuje zavražděné díky lepším policejním nákresům
Jako většina nezaměstnaných lidí, také bývalý účetní u Disneyho Carl Koppelman trávil spoustu času na internetu. Zejména pak na diskuzních fórech. Místo toho, aby se ale na dvaceti stránkách hádal o kojení v bankách, rád diskutoval o dávno zapomenutých obětech vražd.
Carl Koppelman totiž objevil stránku amatérských detektivů websleuths.com, která má fórum, kde se lidé snaží identifikovat neznámé oběti násilných činů. Když se pak díval na policejní skeče těchto obětí, zjistil, že stojí za prd. Takže spustil svoji starou kopii Corel Photo-Paint a začal upravovat nepovedené policejní obrázky mrtvých těl ve snaze nasimulovat, jak asi mohla vypadat ta těla živá.
Fungovalo to.
V roce 2015 se mu podařilo spojit jednu oběť s fotografií hledané osoby. Tohle spojení se nikomu nepodařilo od roku 1979.
Test DNA potvrdil, že měl pravdu, ale Koppelman byl teprve na začátku. Poté, co dokázal identifikovat dalších pět mrtvých těl (a dvě živá), požádali ho, aby zkusil rekonstruovat tvář podle několika rozmazaných fotek lebky bez čelistí. Nakonec vytvořil skeč, který policie propojila s hledanou osobou z roku 1974 a spustilo se díky tomu vyšetřování vraždy.
Slušné na jednoho nezaměstnaného účetního.
5. Žena, která sleduje podvodné sbírky peněz
V roce 2015 si internet zamiloval Barta, zombie kočku, kterou přejelo auto, byla pohřbena, ale vyhrabala se ze svého hrobu. Byla založena GoFundMe stránka, která sháněla po lidech peníze na veterináře a nasbírala přes 6000 dolarů. Finanční reportérka Adrienne Gonzalez pak zjistila, že Bart nepotřebuje žádné peníze na veterináře, protože všechno platí The Humane Society. Když o tom informovala GoFundMe, ti s ním absolutně nic nedělali. A tak založila web GoFraudMe, kde sleduje podvodné sbírky peněz.
Jak to zjišťuje? Je to různé. Občas stačí hledat na Google pomocí obrázku a zjistit, že ta osoba neshání peníze na léčbu rakoviny, ale jde o švédského modela z fotobanky.
Podobný případ byl i Dany Dirrové, nadané doktorky, která zemřela při autonehodě těsně poté, co se jí narodilo jedenácté dítě... To všechno na Den matek! Jeden z jejích synů, devítiletý Eli, počtvrté bojoval s rakovinou. To je hodně tragédie na jednu rodinu, co? Skoro jako z nějaké telenovely?
Inu, nakonec se zjistilo, že rodinné fotky pocházejí z jihoafrického blogu a že v žádné nemocnici nikdo se jménem Dana Dirrová nikdy nepracoval.
Takže ty peníze, co jste poslali na záchranu rodiny, nejspíš skončily jako dar na PlayStation 4 nějakého chytrého klučíka.
6. Flákač a poloviční bezdomovec, který sejmul celý ďábelský kult
Paul Morantz studoval práva, ale vždycky chtěl být spíš spisovatelem. To mu nevyšlo, protože byl souzen bojovat s nespravedlností. Jako plážový flákač.
V roce 1974 narazil na Golden State Manor, opatrovací dům, který v podstatě unášel bezdomovce, tam je nadrogoval a od vlády si účtoval obrovské částky za to, že se o ně „starají“. Jelikož neměl Paul Morantz nic lepšího na práci, začal proti nim dva roky sbírat důkazy a pak je, díky svému právnickému vzdělání, dostal k soudu. Chvíli se pak věnoval psaní a dokonce podle jednoho jeho článku vznikl televizní film.
Nakonec ho požádali, zda by nepomohl s unesenou dívkou, kterou unesla skupinka říkající si Synanon, rozkrýt program léčení závislosti na drogách, ze kterého se nakonec vyklubal hodně děsivý kult. Brutálně útočili na všechny, kdo byl proti nim, nutili členy k potratům a vybudovali si těžce ozbrojené „obranné síly“ nazvané Imperiální armáda. Nestačilo mu, že dívku zachránil, zařekl se, že celý kult Synanon zničí. Kult se ho na oplátku snažil zabít, třeba mu dali do schránky chřestýše.
Morantz jen tak tak jeho přežil, ale šéf Synanonu díky tomu mohl být obviněn z pokusu o vraždu a celý kult se rozpadl. Díky uštknutí má ale dodnes problémy se zdravím a nemůže moc vycházet ven. Sám říká, že jde o nejdelší vraždu.
Také zažaloval třeba kult Center for Feeling Therapy, dokonce si zkoušel posvítit i na scientologii.
To docela jde na chlápka, co chtěl jen občas něco napsat a zbytek dne surfovat.
Fotogalerie |
