Škodu Kamiq jsem spolu s ostatními novináři odjel vyzkoušet do Alsaska, regionu, o kterém jsem toho do té doby moc neslyšel – kromě toho, že jeho hlavním městem je Štrasburk, kde občas zasedá Evropský parlament a kterým jsem párkrát v životě pouze projížděl cestou za vzdálenějšími cíli. Trasa z letiště v Basileji do Štrasburku se může jet rychle po dálnici, jako rallye v horách, nebo na pohodu po silnici odhalující panoramatické výhledy po okolí. Já si myslím, že každé auto nejlíp prověříte, když se s ním pustíte někam do hor po úzkých a klikatících se silnicích. Ze tří tras jsem si vybral právě tu horskou a vydal se zjišťovat, jak na tom Kamiq je s jízdními vlastnostmi.

Už když jsem dal na Instagram první fotku s Kamiqem, začali kamarádi psát: Jak se ti s tím jezdí? Odpovídal jsem: Je to super. Protože to tak bylo. Kamiq zvenku nevypadá nijak mohutně, přestože má ve svých genech prvky SUV. Je to typický crossover, který kombinuje to nejlepší ze všech modelů aut. To, že je vyšší, oceníte hlavně při nastupování. Uvnitř jsem se uvelebil na pohodlném sedadle s rychlým elektrickým nastavováním. Několik tlaků na boční páčky a měl jsem tělo usazené přesně podle svých představ. Prosklená střecha je super doplněk, ale mě moc nebaví, když mi na hlavu pálí slunce. Tak jsem zatáhl záclonku nad sebou a na zadní sedadla nechal dopadat sluneční paprsky. Tenhle model měl manuální šestistupňovou převodovku, na čemž mě rozčilovalo jedině to, že se mi na tachometru každou chvíli objevilo upozornění, že mám přeřadit. Jinak před cestou na horskou trasu jsem za ni byl vlastně rád.

Takže jedeme. Pod kapotou mám něco, co vypadá dost silně na to, abych jel hodně svižně. Na první dobrou mě ovšem překvapí tichost motoru. Musím mu dát pořádně napít, abych slyšel ržání divokých koní. Díky manuálu mám skvělý odpich, a tak si dávám první domorodce ploužící se po silnicích podle předpisů. Hned první zatáčku jsem trochu přepálil, ale Kamiq mě nenechal ve štychu a poslušně opsal kružnici po prudké zatáčce, i když jsem měl pocit, že pravá kola jsou ve vzduchu. No nic, podřadit, zrychlit, přeřadit, chvilku jet, přibrzdit, podřadit, zatáčka, na výjezdu už zase plný kotel, přeřadit… Jako spolujezdec takovou jízdu nesnáším, a ani jako řidiči mi nebylo dvakrát volno. Na chvilku jsem se zastavil na mýtině skoro na vrcholu, odkud bylo vidět do celého údolí, a pořádně se napil vody, abych uklidnil naštvaný žaludek. Zastavení mi hodně pomohlo, další jízdu jsem jel s větší rozvahou, což nejspíš zachránilo život několika cyklistům, kteří se znenadání vyrojili v protisměru a ve snaze vydupat kopec co nejrychleji legračně šermovali předními koly mnohdy zasahujícími na úzké silnici do protisměru. Já jel ale rozvážně, a dokonce jsem se na ty blázny i usmíval.

Alsaská krajina nabízí neobyčejné výhledy.

Během pomalejší jízdy jsem začal více vnímat interiér auta. Velký displej dává prostor pro využívání všech aplikací, i když v tuto chvíli využívám jenom navigaci. Oceňuji, že po zkušenostech s integrovanými navigacemi jiných modelů nebo i u konkurence, tahle je poměrně rychlá a odbočku přejedu za celé tři dny jen jednou – a to hlavně kvůli vlastní roztržitosti. Když se kolem sebe rozhlédnu, vůbec nemám pocit, že bych seděl v malém autě. Přemýšlím, jak se asi daří kolegovi – dvoumetrovému novináři, kterého jsem na letišti viděl, jak se souká na zadní sedadlo. (Až večer mi prozradil, že se mu tam sedělo dobře a i za řidičem měl dost místa na kolena svých dlouhých nohou). Já jsem měl za sedadlem svůj kufřík velikosti kabinového zavazadla, který jsem tam zapasoval, aby mi nelítal v kufru nebo na zadních sedadlech, až budu řezat zatáčky. Krásně se tam vešel, a kdybych potřeboval, mohl jsem se sedačkou ještě trochu couvnout. Z tohoto pohledu je tedy Kamiq překvapivě prostorný.

ŠKODA KAMIQ ST Y L E – motor: 1.6 TDI – výkon: 85 kW (115 koní) – převodovka: šestistupňový manuál – zrychlení 0–100: 10.4 s – nejvyšší rychlost: 192 km/h – cena: 502 900 Kč

Teprve při obědové přestávce jsem si vůz podrobně prohlédl i zvenčí. Na první pohled si všimnete předních světel. Těsně pod přední kapotou je úzký proužek skla skrývající čtyři ledky denního svícení, které se při  odbočování promění v proudící blinkr. Teprve pod nimi jsou hlavní světlomety. Toto řešení dává přední masce lehce podmračený výraz, který do podoby šibala upravuje usmívající se mřížka. Jako by auto říkalo: „Neváhej, se mnou si tu jízdu užiješ.“ Difuzor vzadu umocňuje mohutný vzhled a trochu to vypadá, jako by vůz čekal na jízdu zakleknutý ve startovních blocích. Do Štrasburku jsem se odpoledne vydal silnicí linoucí se pod úbočím svahů pokrytých vinnou révou. Vůbec jsem si neuvědomil, že projíždím vinařskou oblastí. Malá městečka a vesnice s upravenými domy tvořily malebnou kulisu a jen s těžkým srdcem jsem míjel vinařství s lákavě otevřenými vraty vybízejícími k návštěvě. A na této trase jsem si mohl vyzkoušet i městský provoz, protože místní jezdí více než rozvážně, takže skoro v každé vesnici jsem se ocitl v nějaké dočasné zácpě. Navigace mě pokaždé snaživě upozornila, kolik minut poskakováním po obci ztratím a kolik bych mohl získat, kdybych změnil trasu. Mě ale i tohle docela bavilo. Zpoza volantu jsem měl dobrý výhled, pokud jsem úplně nezastavil, nemusel jsem skoro řadit, motor to zvládl, a i když jsem měl v jednu chvíli zařazenou čtyřku, dokázal jsem docela rychle auto vytáhnout z rychlosti lidské chůze na sedmdesátku.

Poslední kilometry jsem se pustil po dálnici a vesele pokořoval danou stovku o šedesát i sedmdesát kilometrů, dokud jsem si nevšiml, že v každém druhém patníku je zabudovaný radar. Do té doby jsem předjížděl pomalé Frantíky a na obličeji se mi objevil velký rohlík. Takže ještě než mě stihne spravedlivý trest, prozradím vám, že asistent kontrol jízdního pruhu je velice urputný, a pokud nedáte blinkr, bude se s vámi přetahovat o volant. Jestli takto fungují i ostatní asistenční systémy – a že jich je v Kamiqu požehnaně –, nemusíte se na silnici skoro ničeho bát. Nakonec malá poznámka – prodejci uvádějí, že Kamiq je crossover do města, ale za mě osobně je ho jenom do města trochu škoda. Já bych v něm viděl spíš univerzálního parťáka, se kterým se můžete bez obav vydat vlastně kamkoli.