Ale pokud jste si mysleli, že o jeho soukromí víte všechno, vyvedeme vás z omylu. A že proniknete do Noidovy duše nejlépe přes muziku, to je vám asi jasné…

Pamatuješ, jak jsme tě v časopisu Spy lapli na prvním rande s Gábinou? Byla to hezká titulka! To jsme spolu mluvili naposled…

Tak máme výročí. Bylo to 4. dubna, rovné čtyři roky. A teď jsi mě chytla na konci, no jo no. (smích)

Nenaděláš nic, ale teď k muzice. Tohle číslo Hudebních novin vychází v den, kdy startuje tvé turné Jedinej krok. Zkus mě zlákat.

Mám z toho obrovskou radost. Jedu šest měst s písničkama, co mám fakt rád. Jsou tam i převzaté. Ale proč ne? Lidi to maj rádi.



Jak vypadá tvé publikum? Holky, co házej podprsenky?

Těsně vedle. Přes muzikály jsem získal obecenstvo maminek zhruba kolem čtyřiceti. Přitom jsem se vyprofiloval z takovejch těch motorkářskejch akcí, kde mi to ale nikdo moc nežral. Chlapi mě totiž moc nemusej.

Podle mě ti nejvíc sluší taková ta poloha Paradise Lost…

Tak tos trefila. Forever Failure – tuhle pecku miluju nejvíc. Jejich zpěvák je super. Když mi bylo čtrnáct, chtěl jsem bejt jako on, a tak jsem si tenkrát vypěstoval chraplák. Do Noid crew a Dolores Clan se to hodilo skvěle, ale pak mě ten styl omrzel. Teď je to takové líbivější…

Celý rozhovor si přečtěte v novém čísle Hudebních novin, které je právě na pultech A tady se pokochejte muzikou, se kterou startuje Noid turné právě dnes

PR článek