Česká galerie moderního umění otevírá novou výstavu Jaroslav Valečka: Temná lyrika. Do centra Prahy míří soubor obrazů, které vycházejí z krajiny severních Čech a proměňují ji v osobní, místy snový a místy zneklidňující svět. Valečka patří k autorům, jejichž malba není jen o tom, co vidíme, ale hlavně o tom, co si z obrazu odnášíme.
Malba, která nevypráví doslova
Obrazy působí jako zastavené okamžiky příběhů, které nikdy nejsou úplně dořečené. Divák má prostor si je domýšlet, doplňovat a skládat po svém. Temnota tu není hrozbou, ale spíš tichým napětím. Melancholie se přirozeně mísí s humorem a nadsázkou, vážnost s groteskním detailem.
„Temná lyrika pro mě není o beznaději, ale o napětí mezi světlem a stínem, mezi tím, co známe, a tím, co v sobě nosíme,“ říká Jaroslav Valečka.
Sudety jako vnitřní krajina
Zásadní roli v jeho tvorbě hraje sever Čech, především okolí České Kamenice a Lužických hor. Nejde ale o krajinu jako takovou. Spíš o krajinu paměti, příběhů a pocitů. Místa, která nesou stopy minulosti, se v jeho obrazech mění v kulisy pro zvláštní, někdy až pohádkově temné situace.
„Valečkova malba je zakořeněná v krajině a její paměti. Sudety tu nejsou jako historické téma, ale jako vnitřní prostor, kde se potkávají osobní vzpomínky, mýty i kolektivní zkušenost,“ doplňuje kurátorka výstavy Renáta Mužíková.
Obrazy s příběhem na dosah
Valečku zajímá moment, kdy už si nejsme jistí, jestli se díváme na skutečný svět, nebo na vlastní vzpomínku. Právě v této nejistotě vzniká napětí, které jeho obrazy nesou. Tlumené barvy, silné kontrasty světla a stínu a výrazná práce se štětcem vytvářejí atmosféru, která působí spíš pocitově než popisně.
„Zajímá mě chvíle, kdy se realita začne lámat do něčeho snového,“ říká autor.
Součástí výstavy budou i QR kódy, díky nimž se návštěvníci dostanou k příběhům, které jednotlivé obrazy inspirovaly. Výstava tak nabídne nejen vizuální zážitek, ale i možnost nahlédnout pod povrch samotné tvorby.
Ukázky z výstavy
Mezi vystavenými díly bude například obraz Chůdy (2025), inspirovaný světem masopustních masek a lidového „surrealismu“. „Vždy mě fascinovaly maškary, kdy si lidé nasazují zvířecí masky, přidávají křídla a vytvářejí bytosti, které zhmotňují jejich strachy i fantazie,“ říká Valečka.
Dalším výrazným dílem je Bouře (2025), která vychází z autorových vzpomínek na vyhlídku Belveder nad Labem. „Jako kluci jsme tam chodili sledovat přicházející bouře, jak se lámou o labské údolí. Ten pocit napětí mě nepřestává bavit,“ dodává.
Malíř, který patří k nejvýraznějším
Jaroslav Valečka patří dlouhodobě k nejvýraznějším osobnostem současné české malby. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, vystavuje od roku 1999 a jeho obrazy jsou součástí sbírek Národní galerie v Praze, Oblastní galerie Liberec nebo GASK v Kutné Hoře. O jeho díle psal britský kunsthistorik Edward-Lucien Smith a Valečkova tvorba se pravidelně objevuje i na mezinárodních aukcích, včetně Sotheby’s.
