Již od svých 23 let je Lukáš Otys spolumajitelem Saint Tropez, jedinečné a skutečně pravé francouzské cukrárny v Praze. Jaké to je, pracovat v tomto sladkém byznysu, co Lukáše žene kupředu a jestli se na něj holky lepí jako vosy na med.
##Lukáši, jak jsi vlastně dospěl k tomu, že bys chtěl mít svojí vlastní cukrárnu, byl to tvůj sen už od mala?
To určitě ne. Jako malý jsem chtěl být střídavě popelář nebo profesionální fotbalista, takže nic výjimečného. Následně jsem každopádně začal pracovat jako mediální konzultant, ale podnikatelský duch ve mně vytrvale bobtnal. Když jsem se pak v 23 letech potkal s kamarádem Jirkou Nosálem, který chtěl založit nejlepší cukrárnu v republice, věděl jsem, že tohle je to pravé. De facto hned poté, co jsem ochutnal dortík, který mi Jirka připravil jako ten nejpádnější argument ke spolupráci. Byl to úžasný zážitek, stejně jako většina toho, co vyzkoušíte poprvé.
##To pro tebe ale znamenalo značnou změnu oboru, jak ses s tím vypořádal?
Byla to velká výzva, protože do té doby jsem byl jen průměrný konzument dortíků a začínající kavárenský povaleč. V cukrárně sice nepeču dorty, ale starám se o marketing a právní záležitosti, a v tom se cítím jako ryba ve vodě. Navíc když do čehokoliv dáte maximum energie a jdete si za tím, tak vše jde skoro samo. Tohle je jedno z mých životních kréd – myslím, že to platí obecne.
##Co tě nejvíc baví na tom mít vlastní cukrárnu?
Největší radost mám z toho, když přijde zákaznice, která drží dietu a my ji přesvědčíme, aby si dala dortík a nejlépe ještě další na cestu. Vážně mě baví, když vidím, že jsou zákazníci spokojení a vrací se s úsměvem ve tváři. Mám hned lepší náladu, protože cítím, že jsme odvedli dobrou práci. To však vůbec neznamená, že můžeme usnout na vavřínech, právě naopak. Chceme se pořád zlepšovat – ono se vždycky něco najde…
##Jako na majitele cukrárny se na tebe holky musí ale strašně lepit? Vždyť která žena by odolala sladkému?
Je pravda, že cukrárna je silný argument k prolomení ledů, ale pokud by slečna projevovala náklonost jen kvůli cukrárně, tak je asi něco špatně. Na druhou stranu zcela respektuji, že ženy mají rádi úspěšné muže. Ostatně největší motor každého muže je spokojená žena, která dokáže motivovat svého milého k dalším a dalším úspěchům. Alespoň v mém případě to platí na sto procent. 
##A když by bylo nejhůř, zvládnul bys pro svoji holku i něco upéct?
Noooo, když by bylo opravdu nejhůř tak ano. Mám rád výzvy a věřím, že bych svým výtvorem nikoho neotrávil, ale jinak razím zásadu, že je dobré podporovat podnikatele v gastronomii a neochuzovat je o zisk tím, že doma budu dělat jejich práci.
##Když máš ale kolem sebe neustále tolik sladkého, jaký to má vliv na tvojí postavu?
Na postavu má cukrárna ryze zakulacovací vliv. Proto se snažím víc hýbat, ale, upřímně, brzy oslavím 4. výročí hubnutí s výsledkem plus 5 kg. Ale nevzdávám se. Vím, že nad sebou potřebuji bič a pak vše jde. Mám teď trenérku ve fitness, která se se mnou nemaže a díky tomu se výsledky pomalu dostavují.
##Věnuješ se kromě fitness i jiným sportům?
Střídám to, třeba s běháním, dokonce jsem se nechal přesvědčit k trochu bláznivině a to dvěma závodům Urban Challange. Jde o 5 km běh se zhruba 25 překážkami jako je přeskok přes kontejner, běh přes pneumatiky nebo podlez pod popelářským autem. Celkově je to masakr, zvlášť pro kavárenského povaleče a bývalého sportovce. Bývalého je myšleno před 25 kily.
##Dokážu si představit, že jako podnikatel máš toho na práci hodně, máš nějaké tipy, jak být co nejvíce produktivní?
Je to o systému, práci s časem a disciplíně. Ale hlavně musí člověka bavit, co dělá, jinak ani systém nepomůže. No a v neposlední řadě samozřejmě spokojená partnerka.
