Možná jich na stadionech při zápasech tolik nebývá, ale na zeleno-bílé fanoušky Bohemians narazíte po Praze stejně často jako na slávisty nebo sparťany. Přitom jejich klub vyhrál titul jedinkrát, před více než šestnácti lety. Jak je to možné? Proč má prestižního hlavního partnera? Proč se kolem vršovického „Ďolíčku“ pohybuje rozsáhlá skupina nadšenců, která neváhala ani chvíli, když bylo potřeba klubu pomoci a vybrat peníze? Bohemians jsou prostě v řadě věcí jedineční.

Antonín Panenka v 80. letech v Ďolíčku.

Zeleno-bílá barva klubu existuje už neuvěřitelných 124 let. Byla vlastně dřív než Bohemians samotní. Sportovní klub Kotva, který kromě kopané provozoval i cyklistiku, vznikl totiž ve Vršovicích už v roce 1895 a zelená a bílá barva byla první věc, na které se sedmnáct zakládajících členů malého venkovského klubu shodlo. Dnes to zní neuvěřitelně, ale Praha byla tehdy daleko a Vršovice vysmívaný venkov. Proto klub ani neměl mít vlastní stadion.

O deset let později, kdy nedávno vzniklý Český fotbalový svaz potřeboval co nejvíce týmů, aby byl přijat do UEFA, převažuje fotbal a mění se i název, a to na AFK Vršovice. O rok později Češi vstupují přes protesty Rakouska do FIFA a AFK Vršovice má už 86 členů, fluktuace tehdy nebyla velká, v týmu bylo po jedenácti letech od založení ještě devět původních hráčů.

Klokani, kteří ještě tehdy nevěděli, že jsou klokani, nehráli vůbec špatně a dokázali porazit několik slavných pražských celků, také proto zažádali obec o pozemek ke stavbě vlastního stadionu. To si však dovolili moc, radní jim doporučili, aby si „kopálisti našli jinou, užitečnou zábavu než kopat do mičudy, ať se raději dají do kopání a zarovnání kopce Bohdalce“. Smůla. Do Ďolíčku vstoupili zeleno-bílí až v roce 1914, nebylo to sice u dnešního Botiče, museli si zatím najít jiný dolíček, ale konečně byli ve vlastním.

V prvním mezinárodním utkání přivítali Vršovičtí v roce 1917 rakouský Simmeringer a prohráli 1:3. Jedním z důvodů bylo, že tehdy polovina kádru AFK bojovala namísto v Ďolíčku v zákopech I. světové války. Mnozí se už nevrátili, šest hráčů prvního mužstva padlo.

V roce 1924 se stal AFK profesionálním klubem a jeho hráči nemuseli chodit do práce. Pokud tedy nechtěli mít moc peněz, protože i na tehdejší dobu nebyl příjem 200 korun měsíčně nijak závratný. O tři roky později se už měnil název do dnešní podoby. Třetí klub tehdejší ligové tabulky se vydal na epochální zájezd do Austrálie. A narazil na problém, slovo Vršovice bylo pro protinožce zhola nevyslovitelné. A protože na druhé straně planety ještě české fotbalisty nikdy neviděli, začali jim jednoduše říkat Češi, tedy Bohemians. A název už zůstal, stejně jako přezdívka klokani, kterou zase pro fotbalové cestovatele vymysleli doma, párek podivných zvířat „s kapsou místo pupíku“ totiž mořeplavci vzali na palubu s sebou. Královský klub musel podarovat prezidenta, ale Tomáš Garrigue Masaryk nechtěl mít klokany jen pro sebe. Nechal je pobíhat v parku Grébovka sousedícím se stadionem.

Ještě před II. světovou válkou byl otevřen stadion v současném Ďolíčku a Bohemka mohla mířit za slávou. Klub se pohyboval na předních místech ligové tabulky, jen s ním trochu míchala komunistická zvůle. Bohemians na chvíli zmizeli. Od roku 1949 kopal tým pod názvem Železničář, o dva roky později už to byl dokonce Spartak Stalingrad. Až s uvolněním v šedesátých letech přišla změna, zatím jen opatrná na TJ ČKD Praha, až v roce 1965 zde byli opět Bohemians. Ale fotbalově to nebylo ono, klub se potácel mezi první a druhou ligou.

V sedmdesátých letech bylo všechno jinak. Pro mnohé král české fotbalové historie Antonín Panenka střílel jako o život a v roce 1975 vytáhl klub do evropských pohárů. A královská nátura už klubu zůstala, už bez něj přišel v roce 1983 první a jediný titul. Dosud nejúspěšnějším pro klokany byl rok 1983, kdy se stali mistry ligy a účastníky Poháru mistrů. V roce 1985 je o titul připravilo pouze horší skóre oproti Spartě.

Fotbalisté Bohemians Praha se 8. prosince probojovali do čtvrtfinále Poháru UEFA po jednogólovém vítězství 2:1 nad švýcarským celkem Servette Ženeva.

A mělo být hůř, Bohemians hráli hlavní roli v zřejmě nejslavnější korupční kauze v českém fotbalu. Jejich sekretář Svoboda dostal v roce 1989 dva roky s podmínkou a strávil osm měsíců ve vazbě, hráčům vyplatil z černých fondů více než milion korun, na máločem ve sportu se dá tolik vydělat jako na ovlivňování zápasů. A z kopce se jelo dál, v roce 2003 napadl asistenta rozhodčího nechvalně známý fanoušek Ritchie, utkání bylo kontumačně ukončeno ve prospěch hostující Sparty, která díky tomu získala titul.

A blížil se zánik klubu... Bohemians přišli o profesionální licenci, díky čemuž se mohl názvu Bohemians Praha chopit klub FC Střížkov, a nakonec došlo k bizarní situaci, kdy první ligu hrály hned dva kluby pod názvem Bohemians. Ty pravé Bohemians, tedy klub s koncovkou 1905, nakonec zachránili ti, kvůli nimž tým existuje – fanoušci, založili družstvo a ve sbírce vybrali téměř čtyři miliony korun, další částky následovaly později.

Moderátor Karel Šíp, zpěvák Petr Janda, klubový odchovanec Jindřich Šídlo nebo herec Ivan Trojan, který dokonce měl tu čest nastoupit za tým v zápase první ligy. To jsou vůdci věrného davu fanoušků, který podržel klub nad vodou v dobách nejtemnějších a který pravidelně zaplňuje nikoli zrovna výstavní stadion v čase, kdy se tak úplně nedaří (ano, to je třeba v posledních letech). Ale blýská se na lepší časy, královský klub konečně našel královského partnera. A protože mu často nebylo do skoku, s královským pivovarem Krušovice opět zamíří mezi elitu. Nevěříte?

Tak si počkejte...