Království za pivo

Pokud jsou Češi v něčem prokazatelně nejlepší na světě, je to pití piva. Úsloví „Co Čech, to muzikant” už dávno bylo nahrazeno pravdivějším „Co Čech, to pivař”. Ale jsou nejlepší také v jeho výrobě? Stačí krátká inspekce do Královského pivovaru Krušovice, aby bylo jasné, že v tomto oboru jsme na svém řemesle rozhodně nic neztratili.

Michal Rouč

Ředitel Královského pivovaru Krušovice, 36 let

Krušovice

Už v době vysokoškolského studia se „potuloval“ po českých pivovarech. Do společnosti nastoupil v roce 2008 a od roku 2017 je ředitelem pivovaru Krušovice. Zodpovídá tedy za celý chod pivovaru.

Jak jste se dostal k práci v pivovaru?

Po škole jsem nastoupil do pivovaru Březňák poblíž svého bydliště. Jezdil jsem kolem a vždy byl můj sen tam dělat. Postupoval jsem z pozice na pozici, až to dál nešlo. Velké Březno je zhruba pětkrát menší než Krušovice, takže přestup do velkého pivovaru se nabízel a do smrti bych si vyčítal, kdybych této příležitosti nevyužil.

Pracují zde většinou mladí lidé, to není v pivovarnictví moc běžné.

Dáváme jim příležitost. Časem jsme zjistili, že je to nejlepší pro obě strany. Průprava ze školy je minimální, vychovat si lidi je nejlepší cestou. V podstatě všichni na vyšších pozicích u nás vyrostli. Úspěšnost kandidátů zvenku je u nás jen dvacet procent. Naše práce je trochu specifická.

V čem přesně?

Specifičnost spočívá v tom, že se snažíme dělat hodně a není nás moc. V rámci výroby je tlak na lidi enormní. Všechno vychází z naší tržní pozice. Jsme v Česku trojka, a abychom byli stejně úspěšní jako ti, co jsou před námi, musíme dělat trochu víc. V řadě faktorů musíme být jednoduše o troche lepší.

Když jste přišel do Krušovic, co jste jako první změnil? Co bylo potřeba dělat jinak?

Všude, kde jsem působil, jsem se snažil, abychom všichni byli jedna velká rodina. Nemůžu říct, že to tady dřív nebylo, ale vždy je co zlepšovat. Hodně se zvýšil tlak na bezpečnost pivovaru a bezpečnost provozu. Výrazně se take zlepšil celý systém řízení jakosti.

Nakolik vaši práci ovlivnila pandemie nového koronaviru?

Občas s nadsázkou říkám, že nás neovlivnila vůbec, ale není to pravda. Ve výrobním procesu se místo do sudů začalo plnit do plechovek a změnily se kvůli bezpečnostním opatřením některé procesy. Začali jsme striktně regulovat, kdo smí do areálu, oddělili jsme administrativní část od výrobní a zavedli měření teploty i roušky. Přestože stát uvolnil, my jsme pokračovali dál. Samozřejmostí je přísná dezinfekce všech prostor a kantýnu pro zaměstnance nahradily vaničky přímo na pracoviště. Máme silný export, takže hodně jsme se zaměřili na kontakt s řidiči kamionů, s našimi zaměstnanci se mohou nyní potkat maximálně přes okýnko.

Říkáte, že máte silný vývoz. Je pro vás důležitější než český trh?

To nelze říct. V rámci výroby je každý hektolitr důležitý. Nerozlišujeme, jestli jde do Česka nebo do Ruska, kvalitu nijak neměníme. V cizině chtějí pít pivo, které v Česku ochutnali.

Jaký je zásadní rozdíl mezi českým a zahraničním pivem?

My používáme aromatičtější chmel a klasický český ležák je samozřejmě víc hořký než zahraniční piva. V tom se liší hodně.

Hořkost je pro české pivo typická, jak se na tuto vlastnost tváří vaši zahraniční partneři?

To je zajímavé. Setkal jsem se s lidmi, kterým větší hořkost, pro Čecha samozřejmá, vyloženě vadila. Někde nám to otevírá dveře a někde nás to brzdí. Všeobecně platí, že čím teplejší oblast, tím lidé pijí sladší pivo. Až se na jihu dostávají pod úroveň naší desítky nebo osmičky.

Používáte český chmel?

Samozřejmě, v naprosté většině je to chmel ze žatecké oblasti. Zahraniční se používají na některé speciály, jako je IPA, kde se nedá s českými chmely dosáhnout požadovaného chuťového profilu.

Snažíte se přizpůsobovat neustále se měnící chuti zákazníků?

Ano. A jsem rád za nový trend řemeslných, zajímavých piv. Ten umožňuje větším výrobcům pustit se do piva z jiného pohledu. Mně se na tom líbí, že si nebereme zákazníky mezi pivovary a oslovujeme nové skupiny, ať už od „soft drinků“ nebo od vína.

Bude podle vás pokračovat nástup malých pivovarů?

Myslím si, že v souvislosti s krizí se hodně z nich dostane na hranu přežití. Spousta jich ale dělá výborná a luxusní piva, další možná zaniknou. Ale není se čemu divit, na našem trhu není tolik odborníků, aby utáhli čtyři sta malých pivovarů v rozumné kvalitě.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Většina pivovarů se snaží chute neměnit, zákazníci jsou na ni zvyklí. Věřím, že když ochutnáte kvalitní dvanáctku, okamžitě to poznáte. Už třeba tak, že hned chcete další.

Každým rokem navyšujete výrobu, jak se vám daří dostávat všechno to pivo k zákazníkům?

Snažíme se udržovat pevnou distribuční síť, spolupracujeme s celou řadou marketů a vymýšlíme nové možnosti – teď jsme například začali balit plechovky po osmi, jiné vyrábíme s obsahem 0,55 a podobně.

Komentáře