Josef Šimána: V životě jsem nikdy ničeho nelitoval

Josef Šimána má za sebou bohaté manažerské zkušenosti. V mnohém čerpá nejen ze své profesní praxe, ale i ze sportu a psychologie. Před nedávnem nastoupil jako obchodní ředitel do české firmy HECHT MOTORS. Zeptali jsme se ho na pár otázek – a nezapomněli jsme ani na ty osobnější.

Nedávno jste nastoupil do české společnosti HECHT MOTORS. Ta vyrábí a prodává široké portfolio zahradní a dílenské techniky, elektrokola, aku čtyřkolky, zahradní nábytek, venkovní grily, nadzemní bazény a další výrobky pro volný čas. Proč jste nastoupil právě sem a jaké výzvy na Vás čekají?

Do společnosti HECHT MOTORS jsem nastoupil proto, že na mě zapůsobila kultura této firmy. Její majitelé mají stejné vize a představy o řízení společnosti jako já. Navíc je to pro mě obrovská výzva. Myslím si, že tato firma má velký potenciál.

Do společnosti HECHT MOTORS jste nastoupil v prosinci minulého roku jako „šéf v utajení“ – na pozici skladníka. Co tento nestandardní postup přinesl? Ať už pozitivně, nebo negativně.

Rozhodně přinesl jen pozitivní věci. Měl jsem možnost nahlédnout do firmy, aniž bych byl odhalen svými kolegy – to znamená, že si ke mně dovolili podstatně více a sdělili mi víc informací. Navíc přede mnou neskrývali věci, které by před svým nadřízeným jinak zakrývali. Bylo to pro mě otevření očí, jak firma opravdu funguje. Potom se samozřejmě dělají nápravy daleko lépe, než když musíte vše zjišťovat dopodrobna svépomocí z pozice obchodního ředitele.

Absolvoval jste sportovní gymnázium a dále jste se věnoval studiu tělesné výchovy a sportu; k tomu jste později přidal také psychologii. Čím Vás zaujala psychologie a na co jste se v ní specializoval? Co Vás později dovedlo ke změně oboru – směrem k vysokým manažerským funkcím?

Psychologie mě lákala od střední školy. Motivaci jsem měl podobnou jako spousta studentů tohoto oboru, kteří si v podstatě řeší své vlastní problémy, chtěl jsem si asi vyřešit některé věci v sobě, psychologii jsem se věnoval také proto, že mám rád kontakt s lidmi a jejich poznávání. Navíc jsem už tušil, že učitelstvím se živit nebudu, z mnoha důvodů – samozřejmě jedním z těchto aspektů byly finance. V oboru psychologie jsem se u volitelných předmětů zaměřoval na obchod a marketing.

Jak hodnotíte své předchozí pracovní pozice? Nejen na rovině práce a seberealizace, ale také z pohledu mezilidských vztahů. Můžete shrnout, jaké zkušenosti jste si z minulých zaměstnání vnitřně odnesl?

Co se týče mezilidských vztahů, mou největší životní zkušeností byla práce v Premium Fashion Brands, kde jsem strávil pouze devět měsíců. Pro utvoření mé osobnosti a vůbec profilu byla zásadní zkušenost v Potten & Pannen, zde bych rád velmi poděkoval oběma majitelům, Miloši a Pavlu Staňkovi. Ti mě uvedli do obchodu, vedli mě a utvářeli svými myšlenkami. Velká výhoda byla (stejně jako je tomu i ve společnosti HECHT MOTORS), že majitelé jsou dva rozdílní lidé, kteří si jdou každý svou vlastní cestou, ale ve finále se shodnou na jednom cíli. Člověk si tak pak podstatně více rozšíří obzory. Práce v Potten & Pannen se pro mne ale po dvanácti letech stala již rutinou, která chtěla změnu.

Ostatní zaměstnání mi daly jen poznání, že spousta firem nefunguje podle příruček a učebnic. Mnoho lidí a firem si řídí věci podle sebe, a to není vždycky dobře, protože vedení firmy pak může postupovat zkostnatěle, bez vnášení nových věcí a přístupů. Prošel jsem několik zaměstnání, a tak mám náhled zase o něco větší; vím podstatně lépe, jak řešit spoustu situací.

Jak rád trávíte volný čas, můžete nám prozradit Vaše koníčky a zájmy?

Velmi rád sportuji, hraji squash nebo tenis, v zimě lyžuji. Když přišly na svět mé dvě dcery, velmi se mi změnil život. Miluji svou rodinu, takže hodně času trávím výhradně s ní, to je teď nejdůležitější. Co se týče kultury, mou dceru uchvátily muzikály, a tak na ně chodíme společně. Ke sportu se snažím dostat také svoji ženu, pojedeme, a na to se velmi těším, na ferraty. Bude úžasné spát pod stanem, užít si koupání ve studené vodě v Alpách; doufám, že to přežiji, a hlavně, zda to přežije manželka. (směje se)



Myslíte, že jste soutěživý typ? Jste spíše introvert, nebo extrovert? Jak se to může projevit ve Vašem stylu vedení společnosti HECHT MOTORS (pozitivně i negativně)?

Rozhodně jsem soutěživý typ. Celý život jsem dělal sport, rád se srovnávám a velmi rád vítězím. Pokud se pro něco rozhodnu, jdu za tím, dokud nezvítězím. Jsem i velký detailista – snažím se věci „dotahovat“ precizně, v čemž v podstatě vidím celý úspěch mé kariéry. Věci jsem navíc vždy dělal s nějakou přidanou hodnotou. To považuji za velmi důležité.

K druhé části otázky: Myslím, že celý život jsem byl spíše introvertní typ, nicméně zaměstnání a další věci v životě mi otevřely svět a dívám se na něj již trochu jinýma očima. Jsem tedy takový introvertní extrovert.

Vzhledem k mým zkušenostem a tomu, že jsem se hodně otevřel, dokáži vnímat pocity druhých lidí. To je podle mě ve vedení lidí to možná nejzásadnější a nejdůležitější – abychom se na věci nedívali jen ze své strany, že „takhle je to správně“. To je, myslím si, jedna z nejdůležitějších věcí, která se může projevit v mém přístupu k lidem v HECHTu. To, že jsem soutěživý typ, vnímám jako jednoznačně pozitivní věc – jde o to táhnout firmu za daným cílem. Jakmile máte cíl a nejste soutěživý, nemotivuje vás práce tak, jak by měla.

Jaký byl Váš největší dětský sen a jak se odráží teď v dospělosti?

Největší sen v dětství... Zmíním dva asi největší. Už od sedmé třídy jsem chtěl dceru. A to se mi splnilo. Je tedy s podivem, že už od sedmé třídy, doteď si pamatuji, jak jsme toto téma řešili s učitelkou. A ten druhý sen – jako menší kluk jsem samozřejmě chtěl být vrcholovým sportovcem, což se mi ze zdravotních důvodů, a i z jiných nepovedlo.

Pokud byste mohl udělat anketu v celém městě, co byste se chtěl dozvědět?

Jak jsou lidé v místě bydliště spokojeni, co je láká, co je naplňuje, co je pro ně motivací v daném městě žít dál a co postrádají. Co by se dalo zlepšit.

Ze které své životní volby jste měl největší radost?

To je další věc, na kterou odpovím asi trochu oklikou, protože jsem v životě nikdy ničeho nelitoval. V podstatě beru vše, že to tak má být a že je to tak správně. Nemám tedy nějakou životní volbu, ze které bych se těšil nebo netěšil.

Kdo ve Vašem okolí měl na Vás zvláště dobrý vliv?

Když jsem byl malý, měla na mě největší vliv moje máma. Ta mě utvářela po lidské stránce. Silný vliv, co se týče kariéry, na mě měli právě mí bývalí zaměstnavatelé, jak Miloš, tak Pavel Staněk.

Která kritika Vás posunula výrazně vpřed?

Vpřed mě posouvá vždy jen konstruktivní kritika. Pokud vidím, že mě někdo kritizuje bez zpětné vazby, tak mě to samozřejmě brzdí. Ale když přijde někdo s konstruktivní kritikou, tak je to v pořádku, protože dokáži jednak takovouto kritiku přijmout, jednak se jí přizpůsobit a pracovat na tom, aby se dané věci napravily. Pokud uznám, že je to kritika oprávněná.

Pokud byste měl ve svém životě změnit jednu věc, která by to byla?Nic bych neměnil.

Pokud byste měl strávit rok o samotě, jaké místo byste si zvolil?

Někde v teple. U moře. Na ostrově.

Máte nějakou oblíbenou knihu?

Za poslední léta je to vzdělávací literatura, jejímž předmětem jsou převážně témata: obchod, chod firmy, řízení lidí a marketing. Například: Jak z dobré firmy udělat skvělou (Jim Collins), Jak vybudovat trvale úspěšnou firmu (Jim Collins, Jerry I. Porras) a Cíl II (Eliyahu M. Goldratt).

Ze které maličkosti jste se naposled radoval?

Dokážu se radovat z každé maličkosti, která se týká rodiny. Co dokáží mé dcery, to je pro mě největší úspěch. A sám to vnímám velice emotivně.

Pokud byste napsal knihu, jaké by bylo poselství Vašim čtenářům?

Určitě by se týkala obchodu a marketingu a byl by v ní velký důraz na vedení lidí. Myslím si, že zkušenosti mám za poslední léta tak zajímavé, že bych je jistě chtěl nějakým způsobem sdělit dál.

Máte nějaký oblíbený citát nebo úsloví?

Mám. Každý svého štěstí strůjce.

Holkometr

Jak to vidí ostatní?
11389
6639