Ke třicátým narozeninám jsem si daroval mou firmu MILOSH Ltd., která se věnuje produkci uměleckých projektů a butikové filmové distribuci. V Praze jsme produkovali výstavu fotografa Davida LaChapella v Galerii Rudolfinum, uvedli jsme knihu BACKSTAGE Angeliky Taschen, výstavu modelů Alexandera McQueena v The Designer Gallery v Centru Chodov a v Národním divadle jsme uvedli premiéru filmu DANCER s vystoupením Sergeje Polunina. Mou ambicí je propojovat Prahu a Bratislavu s metropolemi, jako je Londýn, Paříž, New York a Los Angeles. Díky projektu ASVOFF – Fashion Film Festival, který jsme letos v premiéře uvedli na Slovensku ve spolupráci s Auparkem a J&T Bankou, budeme vítěze festivalu Jakuba Gulyáse na podzim tohoto roku exportovat do Paříže. Tam bude jeho film DOLLS uvedený v oficiálním programu 11. edice festivalu ASVOFF, kde byl minulý rok prezidentem Jean-Paul Gaultier.

Co osobně považujete za své království? Není to myšleno jako politický prostor, ale osobní. Je to něco, co je vám blízké, kde jste rád, kam třeba ani nikoho moc nepouštíte.

Momentálně je moje království všude tam, kde jsou mé neteře Laura a Ema. Žijí v mém rodném městě Prešově, takže společný čas je pro nás velmi vzácný – o to intenzivněji si ho společně užívám, ať už doma na ulici před naším domem, kde jsem se učil jezdit na kole, nebo na pláži v Řecku, či na malých výletech. Laura jako tříletá se mnou dokonce byla na premiéře baletu Sergeje Polunina v Londýně a vzal jsem ji po představení do zákulisí. Její první kulturní zážitek ale byl koncert kapely Morcheeba v hotelu Kempinski v Tatrách, když jí byl teprve rok. Moje babička byla spisovatelka a prázdniny jsme trávili v kavárnách a barech, na křtech knih poezie a to bohémské prostředí mě velice ovlivnilo.

Kdy jste ho v sobě objevil? Jak se vám podařilo vytyčit jeho hranice?

Moje království vzniklo v roce 2014, když se narodila moje neteř Laura a uvědomil jsem si, jak nesmírně rychle plyne čas a jak důležité je najít si ve svém pracovním nasazení prostor k tomu, abychom si vytvořili společné vzpomínky. Výhodou je, že si to království můžete přenést kamkoli na světě. Hranice vytyčujeme jasně a jednoduše – odletím z Prahy na prodloužený víkend do Košic, a když jsme spolu s Emou a Laurou, mobil nechávám ztišený v tašce.

Musíte si svoje království nějak hájit proti vetřelcům? Koho považujete v tomto případě za vetřelce?

Vetřelec je každá autorita, která nechápe náš imaginární svět, který jsme si právě vytvořili.

Koho do něj rád pozvete?

Díky své práci a studiu na univerzitách v Londýně a Barceloně mám hodně přátel v zahraničí. Někteří z nich už mají své děti a ty rádi pozveme do našeho světa, protože ho mohou mé neteře velmi obohatit. Teď jsou ve věku, kdy nepotřebují slova, aby si hrály, ale těším se na období, až půjdeme s malou Margot v Barceloně chytat živé kraby na pláž, nebo se s malým Gasarem a Elisou v Paříži vydáme společně do Disneylandu. V devadesátých letech, když jsem byl malý já, tak to bylo jako cestovat na Měsíc, takže si myslím, že právě strýček by měl dětem plnit velké sny

Tvoje vášeň. Tvoje království.