Dejte si ruku do kalhot, protože tohle bude vážně stát za to.
Kozorožec alpský je druh divoké kozy žijící - jak název napovídá - zejména v Alpách a nejčastěji se vyskytuje kolem přehrady Cingino nedaleko švýcarských hranic, jejíž stěna má skoro 80° náklonu.
Je to proto, že skrze kameny přehrady prosakuje sůl, kozorožec vyleze až do výšky desítek metrů a téměř ve svislé poloze olizuje přehradu, kde se sůl usazuje hlavně v letních měsících.
Beton, z něhož je přehrada postavena, totiž uvolňuje minerály vápníku a hliníku, a kozorožec, který běžně žije na skalnatém terénu až ve výšce 3000 metrů, nemá hlavně na jaře a v létě dostatek travin, v nichž by potřebné minerály našel.
Jeho kopyta jsou navíc měkká a rozdělená, takže fungují tak trochu jako kleště schopné uchopit jakýkoliv povrch, proto není pro něj problém se vyšplhat i na téměř vertikální stěnu.
Lidé si alpské kozorožce dost často pletou s marockými stromovými kozami, které také umí šplhat, ale tyto lezou po stromech Argánie trnité, z níž se pak vyrábí arganový olej.
.
Kozy žerou plody argánie, které když projdou jejich trávicím traktem, pomáhají se rostlině rozmnožovat, ergo kudy stromová koza jde a vykadí bobky, tam vyroste argánie.
Na té je Maroko zčásti ekonomicky závislé, protože pravý arganový olej se vyrábí jen v Maroku, jelikož argánie roste jen v Maroku a nikde jinde, a na pár mililitrů oleje je potřeba až 30 kilogramů plodů, není tedy divu, že se prodává za cenu zlata.
Čili pokud jste si koupili arganový olej v Turecku, v Tunisku nebo dokonce v Česku, můžete ho zase vyhodit do koše.
Marocké stromové kozy se ale údajně podle ochránců zvířat stávají spíše obětmi marockého podnikaní, sami venkované je mají na stromy nasazovat záměrně i v době, kdy argánie nerodí plody, aby si je turisté mohli vyfotit a venkované je pak oberou o poplatek.
.
Pro vesničany je ale bez nich život o mnoho složitější, když stromová koza zrovna neleze po stromě a nepózuje turistům, slouží jako chovné stádo na kožky a na maso, které se s oblibou vystavuje na přímém slunci na místním súkhu.
.
.
A že po něm občas lezou mouchy a na slunci a v horku měkne? Nevadí, dlouho totiž u řezníka nevydrží.
Fotogalerie |